Dopis Juliána Carróna po Biskupské synodě

Z toho důvodu nás vztah s živou tradicí církve nechává ztotožnit se s novinou dosvědčenou z biblického textu a nechává nás učinit stejnou zkušenost jako ti, kteří se setkali s Ježíšem.
Julián Carrón

Drazí přátelé,

Účast na biskupském synodu, který, jak dobře víte, měl téma “Slovo Boží v životě a v poslání církve“, pro mě znamená větší uvědomění si naší zodpovědnosti v církvi a ve světě. Především jak vyšlo najevo během synodálních prací: že Slovo Boží je „událost“ – Ježíš Kristus – který je nadále přítomný v historii prostřednictvím života církve. Z toho důvodu nás vztah s živou tradicí církve nechává ztotožnit se s novinou dosvědčenou z biblického textu a nechává nás učinit stejnou zkušenost jako ti, kteří se setkali s Ježíšem. Tak všichni bratři mohou objevit, jak řekl papež na začátku synodu, „přítomnost v minulosti, Ducha svatého, který k nám dnes mluví slovy z minulosti“. Apoštolská post synodální exhortace nám nabídne směr cesty pro naši víru a jako takovou jej očekávejme všichni.

Právě v síle působení Ducha svatého ve své svaté církvi je pro nás všechny nezbytné si to více uvědomovat. Skutečnost, že jsem byl Benediktem XVI. jmenován Otcem synodu, jsem prožíval jako projev úcty k našemu hnutí, ale především také jako volání podílet se na životě církve. Toto volání pak bylo potvrzeno volbou referenta: to znamenalo být zástupcem španělsky mluvící skupiny a především předpokládalo větší angažovanost na synodálních pracích tím, že jsem přímo spolupracoval s hlavním referentem na podobě závěrečných ustanovení. Během společně strávených dní za mnou přišlo spoustu lidí, pohnutých zájmy nebo sympatiemi k naší zkušenosti.

Toto všechno ve mně vyvolalo přání napsat vám, abych se s vámi podělil o prožitou zkušenost – protože se týká i vás - , která mě popíchla ke znovu přečtení naší historie, abych tak mohl pochopit krok, který, podle mě, po nás bude žádán. Poukáži v hrubých obrysech na 3 fáze v naší historii:

1. fáze: začátek. Vznik hnutí může být charakterizován stejnou dynamikou, která se děje v historii, když se působením Ducha svatého zrodí nové charisma pro dobro církve. Tak jako každá iniciativa Ducha sv., tak také naše charisma nebylo přivítáno zrovna s porozuměním, ba dokonce bylo často přivítáno s nepřátelstvím, protože nemohlo být žádným způsobem redukováno na tehdejší platná schémata. Ale ne vždy byly veškeré útrapy oněch let připisovány přirozenému odstupu, který se pokaždé střetává s novinou Ducha sv. Bylo tomu také tak kvůli naší nezralosti, která pouze výchovnou silou dona Giussaniho byla opravena a překonána. Trpělivost církve vůči nám byla znamením jejího mateřství.

2. fáze: uznání. Konec pontifikátu Pavla VI. a pontifikát Jana Pavla II. pro naše hnutí znamenaly autoritativní uznání a plné přijetí do života církve, jehož nezapomenutelným vyjádřením zůstane setkání s Benediktem XVI. dne 24. března 2007 na náměstí sv. Petra. Další potvrzení nalezneme ve znameních úcty a zájmu projevených od mnohých na Synodu. Kvůli tomu jsme voláni, abychom nadále prohlubovali vlastní sebevědomí naší zkušenosti.

3. fáze: charisma pro církev a pro svět. Dnes jsme voláni, abychom si více uvědomovali cíl, kvůli kterému dal Duch sv. charisma Donu Giusanimu: podílet se společně se všemi pokřtěnými na budování a obnově církve pro dobro světa. Následováním jeho běžných metod Bůh dává milost jednomu, aby skrze něj přišla ke všem. A byli bychom nevěrní povaze vlastního charismatu, pokud by přijatý dar nebyl sdílen se všemi uvnitř i mimo církev. Z toho důvodu musí každý poznat v rámci svých možností, jak se může podílet na dobru církve. Je spoustu oblastí, kde již mnozí z nás zpřítomňují Krista ve svobodě a s odvahou, nad kterou člověk žasne. Tato naše přítomnost v reálném prostředí, kde se odehrává lidský život, nesmí být v žádném případě podceňována. Ve stejném okamžiku je po nás také často žádáno, abychom spolupracovali uvnitř církve. Mnozí z vás se již nějaký čas takto podílejí – jako katecheté ve farnostech, prostřednictvím charity a dalšími způsoby spolupráce – a měli bychom být stále více připraveni tam, kde je naše přítomnost žádána a vítána. Samozřejmě tento příspěvek nemůže být jiný než na základě našeho charismatu, jehož úplné vyjádření je ve svědectví.

Jsem přesvědčen, že tento krok, který po nás Duch sv. žádá, nás povede stále více do hloubi Kristova tajemství takovým způsobem, abychom mu mohli kdekoliv svědčit i prostřednictvím naší křehkosti.

Sjednoceni v dobrodružství

Julián Carrón