Potkat něco, co by odpovídalo našemu očekávání

Když myslím na dnešního mladého člověka, který se otevírá životu, jsem zaplaven nekonečnou něžností: jak se bude orientovat v tomto zmatku babylonské věže plné příležitostí a výzev, ve které bude muset žít? Stačí vidět televizi, přiblížit se k novinovému stánku nebo ke knihkupectví, abychom viděli rozmanitost možností, které má před sebou. Vybrat tu správnou je nesnadný obchod.
Ale jestliže je na jednu stranu dojemné myslet na mladého člověka, který se ocitá před podobnou výzvou, tak mě ještě více udivuje fakt, že ten, kdo nás postavil do reality, neváhal podstoupit takové riziko. Až do takové míry, že Bůh pohoršuje ty, kdo by chtěli ušetřit tohoto rizika sebe a druhé, ať už jsou to děti, přátelé nebo žáci.
Tajemství nás tedy nehodilo do dobrodružství života, aniž by nás opatřilo buzolou, s kterou bychom se mohli orientovat. Touto buzolou je srdce. V naší době bylo srdce zredukováno na sentimenty, na stavy duše. Ale my všichni můžeme v naší zkušenosti poznat, že srdce se nenechá zredukovat, ničemu se nepřizpůsobí. „Člověk je opravdu stvořen pro to, co je velké, pro nekonečno. Jakákoliv jiná věc je nedostatečná,“ říká papež ve svém poselství. A my to dobře víme.
Takže ten, kdo vezme vážně svoje srdce, které je stvořené pro to, co je velké, začne mít kritérium, aby mohl rozumět sám sobě a životu, aby mohl hodnotit pravdu nebo falešnost jakékoliv nabídky, která se vynoří na obzoru jeho života. „Budou Vám neustále předkládány jednodušší nabídky, ale vy sami si uvědomíte, že se ukážou jako klamné, nedají vám klid a radost.“
Existuje něco, co by bylo na úrovni našich nejhlubších požadavků, co by mohlo odpovědět na naši touhu velkou jako nekonečno? Mnozí by odpověděli, že něco takového neexistuje, vzhledem ke zklamání, které při mnohých příležitostech zakusili, když vložili svou naději do něčeho, co bylo určeno k tomu, aby je zklamalo. Ale nikdo z nás nemůže nedoufat. Je toto očekávání nerozumné? A proč tedy doufáme? Protože je to ta nejrozumnější věc: nikdo z nás nemůže s jistotou tvrdit, že neexistuje něco, co by bylo na úrovni našich nejhlubších požadavků.
Ale objevíme, že existuje jenom, když budeme mít možnost potkat něco, co doopravdy odpovídá našemu očekávání. Jako první lidé, kteří potkali Ježíše. „Nikdy jsme neviděli nic podobného!“ Od té doby, co tento fakt vstoupil do historie, každý, kdo o něm dostal zprávu, již nemohl a nebude moci být klidný. Celý skepticismus na světě ho nebude moci odstranit z tváře země. Zůstane tam, na obzoru jeho života, jako příslib, který představuje největší výzvu, které tento člověk musel čelit. „Kdo mě bude následovat, dostane stokrát více a bude mít jako dědictví věčný život.“ Pouze ten, kdo má odvahu v životě ověřit příslib obsažený v křesťanské zvěsti, bude moci objevit, že tato křesťanská zvěst je schopná odpovědět na jeho očekávání. Bez tohoto ověřování nebude moci existovat víra na úrovni rozumové přirozenosti člověka, to jest schopná být pro něho nadále zajímavá.

Julián Carrón
ředitel fraternity Comunione e Liberazione