Nechceme nechat uvadnout “svěžest charismatu”, které nás okouzlilo

Svatosti,

jsme velice šťastni, že jsem se s Vámi mohli setkat v roce tak významném pro naši historii: děkuji Vám ze srdce jménem všech mých přátel, kteří sem dorazili z celého světa za toto otcovské gesto vůči lidu, který se zrodil ze svědectví dona Giussaniho, jehož desáté výročí úmrtí jsme slavili 22. února. Vrátit se na toto náměstí, kde jsme ho viděli projevovat před Janem Pavlem II úžas nad lidem, který Bůh nechal zrodit z jeho vášnivé lásky ke Kristu jako «nástroje misie jediného Božího lidu», je pro nás opravdu dojemné.

Více než jindy je v nás živá památka jeho osoby a jeho života, skrze který nás přitahoval ke Kristu v poslušnosti a v následování Jeho církve. Čím více času uběhlo, tím více si uvědomujeme, když ho následujeme, dosah jeho osoby pro každého a pro všechny z nás. Proto jsme toužili se s Vámi, Svatosti, setkat, protože nechceme nechat uvadnout “svěžest charismatu”, které nás okouzlilo.

Vědomí si vlastní křehkosti, vlastního zrazování, jsme vykonali pouť k hrobu svatého Petra, abychom prosili o svěžest charismatu, jak jste nám Vy sám doporučil v promluvě na Kongresu hnutí. My chceme prožívat každý den «v neustálém obnovování „první lásky“». Té první lásky, která nás vedla ke zvolání: «Když jsem potkal Krista, objevil jsem v sobě člověka» (Gaius Marius Victorinus).

A tak jsme se připravovali na toto setkání především tím, že jsme prosili Pána, aby se v nás neustále obnovoval onen počáteční stav srdce, ona prostota, bez které bychom se upínali k formám minulosti, zapomínali bychom na podstatné a nechávali v sobě zeslábnout životní elán, který nás okouzlil.

Víme dobře, že my vlastními silami nedokážeme utvářet či uchovávat svěžest charismatu. Potřebujeme, aby milost, kterou jsme obdrželi, stále znovu rozkvétala v našem životě. To se může stát pouze tehdy, když si zachováme spojení s Petrem, které nám don Giussani vlil do žil. Proto jsme přišli jako žebráci, s touhou učit se a prosit o pomoc, abychom žili s větší důvěrou a s vášnivostí charisma, které jsme obdrželi.

Pouze takto zakořeněni v Kristu budeme Ho moci zpřítomňovat skrze naše životy na existenčních perifériích, v každém prostředí a za všech okolností, v nichž se každý den odehrává drama našich lidských bratří, zvláště těch nejvíce zkoušených životem a žíznících, i nevědomky, po tom, aby se setkali s milosrdným pohledem Pána. A my, stejně jako oni, potřebujeme tento milosrdný pohled, jehož jste dnes Vy znamením a nástrojem.

Jsme zde, Svatosti, plně připraveni prožít obnovení oné jedinečné Události, která k nám skrze staletí dospěla dnes, na tomto náměstí, a která nám dává zakusit krásu a radost být křesťany.

Děkujeme, Svatosti!