Portugalsko začátkem 16. století a vzrůstem malý cholerický mořeplavec, který rozhoduje o navigaci svého života s temperamentem jemu vlastním. Stejně jako s rozvahou a pamatováním na to, že ani on sám nemůže být strůjcem svého životního snu, který tkvěl v nalezení průplavu umožňujícího přístup k Jihovýchodní Asii podeplutím Jižní Ameriky. Háček tkví nejen v tom, že si všichni v oné době myslí, že Jižní Amerika je pevninou propojená až k Antarktidě, ale také v tom, že tento námořník nemá vlastní loď, posádku a nevlastní ani dům nad svojí hlavou.

Navigare necesse, vivere non est necesse, prastaré heslo námořníků, je jako píseň, jako symfonie hrající v pozadí tohoto neuvěřitelného a velkolepého příběhu. V tropických oblastech moře vše hoří od slunečního žáru, prkna a plachty se vzněcují, stejně jako vztahy na palubě tří námořních lodí. Tomuto a mnoha pověrám o doposud neprozkoumaném novém světě čelil Magelhaes na své cestě, pouti za objevením místa křížení dvou oceánů. Místo, které všichni hledali a které on, po překonání dvorských intrik, vzpouře na palubě, rozbouřeného moře a divokých bitev, nakonec našel.

Stefan Zweig, jeden z největších vypravěčů 20. století, nám předkládá příběh Magalhaese plný hledání, zklamání a objevování naprosto nové a odlišné Reality. Nastavuje tak zrcadlo dnešnímu člověku. I v našem životě však zůstává otázkou, jakým způsobem uchopíme vstup Boha do našeho dobrodružství. Každodenně jsme zváni, abychom hledali a poznávali Boha. Pokud na toto pozvání přistoupíme, pomůže nám naše „ano“ objevit k Němu prostší a krásnější Cestu, podobně, jak se to stalo v příběhu Magelhaese.