O významu této knihy napsal sám Guardini následující slova: tyto meditace jsou určeny pouze jako úvod do samotného Písma svatého (1.11). Německý teolog nás fascinujícím a jednoduchým způsobem vyzývá, abychom se ztotožnili s Ježíšem. To je to, k čemu nás vždy pobízel don Giussani. Na večeři s některými Memores například řekl: Toto je normální způsob, jakým se člověk musí snažit číst evangelium, představovat si to, co čte, jako něco přítomného, co se děje.

Pán jsou kázání přednášená univerzitním studentům v Berlíně po dobu 4 let od roku 1932 do roku 1936. Ve velmi těžkých letech pro Německo a pro katolíky, s rizikem, že budou přemoženi novou pohanskou ideologií, Guardini, univerzitní profesor katolického světového názoru – tzv. weltanschauungu, odvážně nabízí jádro víry počínaje evangelii a konče apokalypsou nastiňuje postavu Krista. Mám moc rád krásnou větu Guardiniho, kterou hodně používal Giussani: Ve zkušenosti velké lásky se vše, co se děje, stává v jejím rámci událostí. A touto láskou je sám Kristus.

Existuje mnoho důvodů, proč číst tyto meditace. Můžeme například objevit Guardiniho intelektuální zvědavost, jeho schopnost klást si otázky: Byla Kristova smrt nutná (1.6)? Existovala možnost, že Kristus byl pochopen (2.4)? Nemohl se Kristus zjevit přímo řecké civilizaci (3.4)? Proč k nám nemluví sám Bůh a my se musíme spoléhat na to, co o Něm píší a mluví druzí? Měli ti, kteří viděli Ježíše, nějakou výhodu oproti nám (4.6)? Čím byla žena pro Ježíše (4.9)? Jestliže je Bůh láska, proč jednoduše nevrhne své světlo na lidského ducha (5.3)? Nezmenšuje společenství autonomii osoby a identitu vlastního já (6.10)? Jaký je křesťanský pojem dějin (7.8)?

Mezi tématy, která se prolínají celou knihou, je asi nejvíce fascinující téma Ježíšovy svobody: Ježíš tváří v tvář smrti nemá svobodu hrdiny, dokonce ani svobodu mudrce. Ježíš je svobodný podle své podstaty – protože smrt v něm nemá žádný podíl (2.10). Anebo: Dokonalá svoboda, která stojí sama na sobě a je jasná – to je velikost, kterou vnímáme v Pánu. V Ježíši je svoboda naprosto přirozená. Přirozenost, která plyne jako nejčistší ovoce jejího spojení s Bohem (4.10). Jak si nepřát zažít stejnou svobodu? Když budeme postupovat ve čtení, bude se částečně přenášet i na nás.
Je to tedy kniha, která by se neměla číst rychle, ale je třeba si ji vychutnávat a rozjímat, nechat vyniknout Ježíšovu osobnost, jeho lidsko-božskou velikost, abychom knihu dočetli a mohli jistěji a vděčněji říct: je to Pán.