Pán světa od Roberta Hugha Bensona – nám připomíná, že církev není pouhou institucí, ale naší Matkou. Pomáhá nám překonat výhrady a pochybnosti, které v nás mohou vznikat vůči společenství.
Benson ve svém prorockém románu nabízí obraz církve na konci věků – církve, která čelí nepochopení, izolaci i opovržení. Je často vnímána jako nefunkční, zastaralá nebo slabá. Ale právě v této slabosti se ukazuje její pravá síla: církev bojuje ne za pozemské ideály, ale za věčnou pravdu – za právo hlásat, že existuje transcendentní Bůh, který se vtělil v Ježíši Kristu a chce být člověku blízko.
Benson ukazuje, že zlo nepřichází v hrubé a zjevné podobě, ale jako uhlazený, ideální světový řád – vedený člověkem, který sice nabízí mír, jednotu a pokrok, ale za cenu popření Boha. Tento nový vládce světa nestaví koncentrační tábory ani nehlásá nenávist. Jeho „zlo“ spočívá v tom, že odstranil veškerý prostor pro transcendenci.

Hlavní postava, otec Percy, je konfrontován s tímto zdánlivě ideálním světem. Přiznává, že jeho vlastní touha po míru byla tak silná, že potlačila i jeho víru. A právě zde zaznívá zásadní otázka: Pokud se vzdáme nadpřirozených tužeb a duchovní pravdy jen proto, abychom měli klid a blahobyt, neztrácíme tím sami sebe?