Velký anglický básník Gerard Manley Hopkins (1844-1889) byl mimořádný pozorovatel přítomnosti Krista ve stvoření, což vyjadřoval v jazyce poezie. Jeho dílo nás tak může otevřít vůči realitě, abychom zahlédli věci, kterých si jinak nevšímáme. Vidí a umí vyjádřit to, co vidí. Tím nás vede k tomu, co don Giussani označoval pojmem hodnocení. Hopkinsova poezie je pro nás i výzvou, abychom se s ní modlili – abychom s ní oslavovali pestrost věcí světa, viděli Krista ve hře přírody i tvářích druhých lidí, oceňovali dobrotu přívětivých srdcí a truchlili před Bohem kvůli reálným bolestem lidské existence.