Z několika vět Otce Giussaniho pronesených při zahájení Meetingu Rimini, které uvádíme v tomto zvláštním vydání časopisu Tracce, je jasně cítit obava, která ho provázela celý život: jak vytvořit z člověka dospělého jedince zapáleného pro život. Vše ostatní pak z toho vyplývá. A právě v tom spočívá celé jeho novátorské pojetí výchovy.

Slova Otce Giussaniho, která pronesl bezprostředně po skončení prvního Meetingu v roce 1980, nás zároveň vybízí k tomu, abychom si uvědomovali původ všech věcí. To je zásadní právě u příležitosti takových událostí, jako je 40. výročí konání Meetingu. Umožňuje nám to nebrat zdroj všech věcí jako samozřejmost. Jedině toto uvědomění umožňuje trvání, i když se může zdát, že vše okolo se hroutí. Otec Giussani nás varuje: «Není-li to projevem tohoto» uvědomění, «tak jsme ztracení, i když děláme spoustu věcí! Když děláme velké množství věcí, vytváříme nanejvýš zábrany, zábrany proti povodňové vlně, které musí být nevyhnutelně rozmetány».



Základní úkol je tedy zjistit, kde se formuje dospělý jedinec, který je schopen kulturního projevu v reakci na výzvy doby, ve které žijeme. Odpověď na tuto otázku nalezneme v samotné historii konání Meetingu. S ohledem na to, kdo Meeting dlouhá léta podporoval a dodnes podporuje, představuje jedinou správnou odpověď to, že “místem” k utváření jedince je (jak již uvedl Otec Giussani v roce 1980) příslušnost k hnutí. Pouze křesťanská událost, prožívaná jako zdroj ideálu, je schopna vyvářet přátelství, tedy prostor k setkání s «druhým s vnitřním poselstvím». Jak jsme mnohokrát slyšeli během tohoto roku, právě z tohoto bodu vycházel Otec Giussani, když reagoval na výzvu osmašedesátého roku: ne samotné konání, ale jedině «přítomnost prodchnutá nabídkou» může odolávat nárazu doby.

Abychom mohli i nadále organizovat akce tohoto rozsahu, je třeba být součástí tohoto místa, kde se utváří dospělý jedinec schopný nabídnout tak okouzlující ideál, jenž sám o sobě je považován za to největší dobro, a jako takový je nabízen ostatním.

Meeting byl od samého počátku místem setkávání, prostorem svobody, kde je možné vlastní identitu sdílet v rozhovoru s druhými lidmi, a tak se vzájemně obohacovat. Proto zejména v době střetů a sporů získává Meeting a podobné akce svůj plný význam.

Kvůli tomuto důležitému cíli nesmí tato událost zastínit neklid (pojetí paměti dle sv. Augustina) pramenící více méně vědomě z nitra každého účastníka akce v Rimini (organizátorů, dobrovolníků, hostů i návštěvníků) – ten neklid, o kterém Otec Giussani hovořil v závěru svého vystoupení na Meetingu v roce 1985: «Přeji sobě i vám, abychom nebyli nikdy klidní, již nikdy!».

(Jedná se o úvodní text zvláštního vydání časopisu Tracce věnovanému 40. výročí Meetingu, který obsahuje některé příspěvky Otce Giussaniho a Juliána Carróna z předchozích vydání. Jako dárek ho můžete obdržet na veletrhu u stánku tohoto časopisu v jižní hale, pokud si zakoupíte nebo prodloužíte předplatné).