Nejmilejší přátelé,

minulou sobotu 21. března se v Miláně konala centrální diakonie Fraternity: jednalo se o volbu prezidenta po vypršení funkčního období, jak je to uvedeno ve stanovách.

Vzhledem ke koronavirovému nouzovému stavu jsme si přirozeně kladli otázku, zda je vhodné, aby se diakonie konala, nebo zda-li by bylo lepší ji odložit. Vyhodnotili jsme, že prezident vede hnutí, a proto musí být plně oprávněn vykonávat svou roli vedoucího v plném rozsahu pravomocí, které mu přisuzují stanovy. Vzhledem k tomu, že jsme nedokázali odhadnout, jak dlouho potrvá nouzový stav, a tedy na kdy bychom mohli diakonii odložit, domnívali jsme se, že není vhodné, aby bylo hnutí vedené příliš dlouho prezidentem s provizorně prodlouženým mandátem. Ověřili jsme tedy možnosti právních, organizačních a logistických podmínek a rozhodli jsme se potvrdit konání diakonie.

Už před rokem jsem během diakonie Fraternity 23. března 2019 nastolil téma volby prezidenta: „Nechtěl bych,“ říkal jsem, „dojít na konec období, jako kdyby to bylo nějaké formální gesto, bez toho abychom si dali čas a skrze prohloubený dialog mezi námi se na něj připravili. Jestli během doby nebudeme myslet na nějakou alternativu, je to jako kdyby žádná jiná možnost než ta, že budeme pokračovat v tom, co ,už známe‘, nebyla. To tedy rozhodně nechci! Proto vám nabízím, abychom odteď zahájili proces dialogu s výhledem končícího období, což se týká nás všech, celého hnutí, a především nás, kteří jsme povolaní splnit tento zásadní úkol pro život všech. /.../ Víc než myslet na jména jde o to dívat se na život našich lidí a ptát se: co potřebují, jaké jsou jejich naléhavé potřeby, které vidíme, jak čelíme výzvám, před kterými se nacházíme?“

Tak jsme po roce příprav dospěli ke chvíli volby. Diakonie jednohlasně rozhodla o mém znovuzvolení.

Poté, co jsem všem poděkoval za důvěru, kterou mi znovu udělili, jsem přijal tuto odpovědnost stejně ochotně, jako jsem odpověděl v prvním okamžiku, když mě povolal don Giussani, a s jedinou touhou následovat plán Jiného. Vědom si svých limitů, toužím dál sloužit iniciativě Toho, kdo je pravým protagonistou toho, co žijeme. Nikdo z nás by nebyl schopný vytvořit to, co vidíme, že se v nás a kolem nás děje. Všichni jsme ohromení tolikerým bohatstvím života, iniciativ, novosti právě teď, ve zvlášť vyzývavé chvíli, v době, kdy se všude šíří nihilismus. Obzvlášť v dramatických okolnostech, kterými právě procházíme, je jasně vidět, jak výchovná cesta, do které jsme zapojeni, plodí lidi, kteří jsou schopní čelit výzvám, aniž by podlehli strachu a nicotě.

Prosím vás, abyste se za mě modlili, abych byl plně ochotný následovat to, co Pán uprostřed nás bude chtít udělat. Chci být první, kdo bude následovat znamení Kristova vítězství v životě toho, koho si On vybere. Prosím vás, abyste se také modlili za to, abychom všichni společně, následujíce milost charismatu a s pomocí dona Giussaniho, kterou nám dá z nebe, mohli odpovídat na úkol, kvůli kterému Duch vzbudil ve světě dar charismatu, které, jak jsem stále víc přesvědčen, je dnes klíčové pro život náš, církve i světa.

Využiji této příležitosti, abych apeloval na každého z vás. Jak je už evidentní, vážný zdravotní nouzový stav způsobený Covidem-19 má dopad na ekonomiku a na životy mnohých v Itálii i v četných zemích světa. V důsledku toho bude Fraternita určitě vyzvána podepřít mnohé naléhavé potřeby, které se mezi námi ukáží. V těchto tak dramatických dnech všichni živěji cítíme touhu přicházet na pomoc mnoha potřebám, které tu jsou a budou v blízké budoucnosti. Abychom si pomohli stát tváří v tvář potřebě a touze, kterou probouzí, pojímaje žije každý detail ve vztahu k celku, prosím vás, abyste s velkou vážností zvážili zapojení, které každý z nás přijal nebo se chystá přijmout, do nástroje, kterým nás hnutí vždycky vychovávalo k „společnému pojetí vlastního“, do společného fondu, tak aby Fraternita mohla čelit v omezených možnostech a s vědomím všech faktorů, které jsou ve hře, různým potřebám, které vyvstanou.

V této zvláštní chvíli, kterou nás Tajemství nechává procházet, chci vyjádřit veškerou blízkost svou i celého hnutí těm, kteří jsou v první linii (zdravotním sestrám, lékařům a lidem ve službách různého typu) a těm, kteří ztratili někoho ze svých blízkých. Je úžasné, že to všechno můžeme žít a obětovat v jistotě přítomného Krista!

Váš,

don Julián Carrón

Milán 23. března 2020