„Bůh si vybírá nicotnost, aby se učinil přítomným“

Ve Španělsku se v jedné skupině na WhatsAppu César dozvídá o smrti matky jedné staré kamarádky. Napíše jí. A zrodí se dialog, jenž připomíná Evangelium…

Co nás vytrhává z nicoty? Všechno. Bytí, jež se stalo tělem. Jsem řadu dní zavřený doma v Barceloně. Nestačil by papír k zachycení všeho, co se ve mně rodí jakožto vědomí sebe sama. Jaký je dnes náš příspěvek světu? Žít a sdílet s lidmi jistotu Přítomnosti. Povyprávím pouze jednu příhodu z dnešního odpoledne.

V Madridu, mém rodném městě, jsou již mnozí rodiče mých přátel napojeni na přístroje a v kritickém stavu. Mám skupinu přátel z dětství, přátel z vesnice, dobře situovaných lidí. Velká část z nich v rodině přejala křesťanskou tradici, ale málokteří z nich víru žijí.

Jeden z nás napsal na skupinu WhatsApp zprávu, že matka jedné z těchto dávných přátel, jež není ve skupině, zemřela na koronavirus. Tato kamarádka byla během dospívání jednou z mých prvních lásek. Neviděl jsem ji už pět let. Obvykle jí posílám zprávu v den jejích narozenin. Napsal jsem jí zprávu v následujícím znění: „Dozvěděl jsem se, že zemřela tvá mamka. Jakým tajemstvím je tato chvíle, již musíme prožít! Měj důvěru, že ji Bůh přijal do své náruče. Teď je tam, kde je všechno nové, dobré a pravdivé. Řekni mi, kdy budeš moci, a zavolám ti. Modlím se za tebe“.

Sotva jsem zprávu odeslal, zavolala mi. Zoufale plakala. Řekla mi: „Zopakuj mi ještě jednou to, co jsi napsal na WhatsApp, řekni mi, že žije“. Řekl jsem jí: „Všechno by bylo absurdní, kdyby život končil takto“. Vyprávěl jsem jí o své mamce a o jistotě, již chovám, kde se teď mamka nachází. „Jak to víš?“. Mluvím o svém setkání s Kristem, když mi bylo šestnáct let. Znala mě tehdy velmi dobře. Pamatuje si, jak jsem se změnil a jak pro mě bylo těžké jí to vysvětlit. Uklidnila se, je to působivé. Přestala plakat. Kdo ji utěšil? Pouze Ježíš je v této situaci schopný takto utěšit člověka. Právě jako naimskou vdovu: „Ženo, neplač“. Před tím, než položila telefon, mi řekla: „Kdyby mi byl někdo před pětadvaceti lety řekl, že se mi stane něco takového a že to budeš ty, kdo mi řekne takové věci, tak ty bys byl býval mezi dvaceti možnými lidmi číslo dvacet jedna“. Bůh si vybírá nicotnost, aby se učinil přítomným. Dnes tak učinil.

César, Barcelona (Španělsko)