Před několika lety jsem se setkal s jednou ženou. Chtěla se mnou mluvit o sobě, o některých problematických rozhodnutích týkajících se vztahů a nakolik byl její život “kompatibilní” s církví. Nechtěla se vzdát toho, co žila. Nechtěla se však zříci ani víry.

Nebyl to jednoduchý rozhovor. Řekl jsem jí to, co jsem si myslel, a snažil se být jemný, avšak jasný. Řekl jsem jí, jak Kristus miluje lidi a jak se od něj církev naučila milovat. Zeptal jsem se jí, jakou lásku hledá a jakou lásku potkala. Na závěr rozmluvy odešla spíše naštvaná a rozhodně ne přesvědčená.

Zůstal ve mně určitý smutek, protože jsem neuměl nalézt ta správná slova, avšak nakonec i pokoj, jelikož jsem neklamal a byl vůči ní pravdivý a autentický. Vnímal jsem totiž, že hledám pravdu, nikoli spokojenost nebo jak vyjít z rozmluvy bez úhony.

Vnímám, že takto na mě nahlíží mnozí přátelé. Lidé, kteří mě umějí podpořit, ocenit, ale rovněž korigovat. Takové je přátelství. Don Giussani jej popisuje jako “setkání jednoho člověka s druhým, po jehož určení touží více nežli po svém vlastním životě”. Toužit po určení znamená toužit po štěstí, naplnění, pravdě. Proto je korekce vyjádřením lásky, charity. Toužím po dobru pro tebe, můj příteli, a proto i po pravdě (jež je odpovědí na otázku, co je oním dobrem), a toužím po tom více než po svém prospěchu. Současná kultura je ovšem poznačená mnoha námitkami vůči opravdovému přátelství.

Pomysleme na jistou rétoriku týkající se individuálních lidských práv, kvůli čemuž jsou tvé myšlení a tvá vůle absolutnem, o nichž není možno pochybovat, a to nikoli v míře své pravdivosti, ale jednoduše proto, že jsou tvé, a to, co je tvé, je nedotknutelné. Nebo pomysleme, nakolik jsme se již vnitřně ztotožnili se způsobem navazování vztahů, jenž vyhovuje módnímu politically correct, pročež je správné to, co říkám či dělám, nakolik to říkám a dělám jistým způsobem, ale nikoli proto, že je to pravdivé. Pomysleme na relativismus zakořeněný v nás natolik, že se považujeme při zjištění vlastního upřímného přesvědčení o něčem za provinilé. Též jazyk je již tak proměnlivý a ideologizovaný, že stěžuje objektivní sdílenou či jednoduše opravdovou komunikaci.

Jsme ponořeni do kultury, která z řady hledisek vyloučila ze života pravdu a učinila tak z opravdového přátelství vzácnou zkušenost. Mnohá osamělost, v nás i kolem nás, vyrůstá právě z neproniknutelnosti vůči pravdě. Je těžké mít rád, není-li možné věřit v dobro. Je těžké být přáteli, pokud není možné říci to, v co člověk věří.

Pravda je však nezničitelná a přitažlivá. Neodchází ze scény tak snadno. A touha po přátelství je v nás tak zakořeněná, že se stáváme jeho neúnavnými hledači.

Před nedávnem jsem znovu potkal onu ženu, onu kamarádku. Řekla mi, že náš rozhovor byl důležitý, ne protože tehdy pochopila to, co jsem říkal. To pochopila časem (a neskrývala mi, že mé způsoby ji vskutku ranili!). Ale již tehdy to vnímala jako projev lásky, protože s ní bylo jednáno v pravdě. Přátelství, právě proto, že hledá pro přítele pravdu, je vtíravé a nepohodlné. Bez přátelství jsme jistě klidnější, ale také osamělejší. Kristus sám, který měl natolik pronikavý smysl pro přátelství, že na něj poukázal jakožto hodné daru života, připomínal svým učedníkům korekci, a neustálou korekci. Přítel, jenž upadl do omylu, byl korigován nejdříve mezi čtyřma očima, pak, pokud to nestačilo, před některými přáteli, a nedostačovalo-li ani to, před celou komunitou. Když mě mí bratři v našem domě korigují, a nestává se to tak zřídka, vždy vnímám určitou námahu, ale též velkou radost. Jsem mezi přáteli, kteří milují můj život a nenechávají mě v omylu ve jménu falešného pokoje. Děkuji každý den Bohu za tento nesmírný dar.

Dnes více než kdy jindy je třeba míst opravdového přátelství, míst, kde je pravda vyhledávána a potvrzována jakožto výraz lásky. Tato místa se tak stávají domovem, kde objevujeme sami sebe, naši tvář a naši hodnotu, kde objevujeme, že jsme milovaní. Jak psal Joseph Roth, „přátelství je opravdová vlast“.

(Na fotografii: okamžik z letních prázdnin Fraternity sv. Karla, srpen 2019).

Zdroj: FRATERNITÀ E MISSIONE