Tajemství, které se odhaluje i při team buildingu

Firma se zavře a jede se na nějaké pěkné místo na školení. Takové akce zpravidla nepřinášejí velké uspokojení. Emilia se však snaží přijít s novým řešením. Na téma “účel” a “touha” v práci. A po návratu do kanceláře…

Chtěla bych se s vámi podělit o zkušenost, kterou jsem zažila se svými kolegy z práce a která je podle mého názoru svědectvím toho, jak se Tajemství sděluje v běžných situacích, které si zachovávají veškerou svou křehkost a zdánlivou bezúčelnost. Začátkem září jsem se souhlasem vedení naší firmy uspořádala každoroční “Fair Day”. Tento den zavřeme kanceláře a všichni vyrazíme na pěkné místo do hor, kde absolvujeme školení a team building. Organizátorem je zpravidla vedení, které si na tuto akci zaplatí externího školitele. Jelikož v posledních letech byly tyto akce silně neuspokojivé, řekla jsem řediteli, že externí lektory a jejich techniky nepotřebujeme, neboť jako tým již fungujeme dobře. Potřebovali jsme jen prožít den v uvolněném přátelském duchu, abychom snížili napětí, které se během stresující sezóny veletrhů nahromadilo, pozastavit se a zamyslet nad svou lidskou stránkou, nad rámec rolí, které ve firmě zastáváme. Na základě svých zkušeností z Grálu jsem také dodala, že k uspořádání team buildingu moc nepotřebujeme, stačí připravit pár dobrých her.

Tento rok mě tedy ředitel pověřil organizací akce a nechal mi volné ruce. Požádala jsem tři kolegy o pomoc. Celodenní akce se velmi povedla, byla zábavná a velmi pečlivě připravená. Já jsem si však přála, aby šlo o něco více než jen o zábavu. Chtěla jsem lépe pochopit smysl naší společné každodenní práce. Poslechla jsem si proto několik přednášek Bernarda Scholze na téma práce, abych si ujasnila obsah, na který se chci zaměřit, a poté jsem na naši akci aplikovala metodu Rytířů Grálu. Na začátku, než jsme začali s hraním her, jsem hodila do pléna dvě otázky, dva pracovní body, kterým měli účastníci během aktivit věnovat pozornost a o kterých jsme měli pak odpoledne diskutovat. První otázka zněla: «Jak důležité je pro týmovou práci pochopit cíl, smysl, kterého se má dosáhnout?» a druhá otázka zněla: «Co znamená touha vyhrát, kterou v nás probouzí výzva při hře?». Celou skupinu jsme rozdělili do čtyř týmů, z nichž každý měl své jméno, barvu, kapitána i vlajku, a na krásné louce jsme si zahráli osm her.

Odpoledne jsme měli společné setkání a zamyšlení nad dvěma ranními otázkami.
Snažila jsem se diskuzi moderovat, aby se prožitá zkušenost prohloubila a propojila s naší pracovní realitou a abychom nakonec pochopili smysl naší každodenní společné práce.

Již první otázka vyvolala první revoluci v porovnání s tím, co jsme vždy slýchávali od všech externích školitelů. K tomu, abychom spolu vycházeli, se nemusíme tolik zaměřovat na vztah, jako spíše na účel. Pokud máme spolupracovat, musíme pochopit, proč to děláme. Není-li jasný účel, naše rozmanitost nás začne omezovat. Je-li účel jasný, bude naše rozmanitost představovat bohatství. Ale pokud je to pravda, proč to neděláme? Jakmile totiž začneme spolupracovat, zaměřujeme se na danou činnost a ztrácíme ze zřetele účel, pro který to děláme.

Naproti tomu druhá otázka byla hlubší a osobnější. Touha zvítězit odráží naši touhu být schopni ovlivňovat realitu, ve vlastním zájmu i v zájmu ostatních dokázat zlepšovat okolnosti, které nás obklopují. Práce je vyjádřením této touhy, této potřeby, kterou máme v sobě. Prací můžeme vyjádřit svoji touhu zlepšovat svět kolem nás tím, že ukážeme své nadání. Skutečné uspokojení z práce vychází z pochopení, že jsme schopni, s plným nasazením, vstupovat do reality a přeměňovat ji.
Při řešení různých pracovních problémů získává člověk zkušenosti sám se sebou, lidsky i profesně dozrává. Jedná se o akt vědomí. Užitečnost naší práce tedy nezávisí na roli, kterou zastáváme, ale na vědomí, se kterým ji prožíváme.

Při diskuzi na toto téma jsem pozorovala tváře svých kolegů. Byly plné úžasu, v očích se jim zračila “jiskra”, která se zažehne, když narazíte na něco překvapivě pravdivého a podstatného.
Všichni byli tak spokojení, že na skupinu WhatsApp chodila celý další den poděkování a fotografie z akce. Týden mě kolegyně z recepce při každém setkání objala a řekla děkuji. Pro mě je to svědectví toho, jak se Tajemství sděluje v běžných situacích, které si zachovávají veškerou svou křehkost a zdánlivou bezúčelnost, a jak naše metoda ověřování přítomnosti Tajemství ve zkušenosti představuje způsob, jak si podmaňovat srdce.

Emilia, Bolzano