Drazí přátelé,
Dnes ráno náš drahý otec Fabio byl povolán do domu našeho Otce a to poté, co celý život následoval jeho tvář přítomnou v našem společenství uprostřed života církve, které sloužil jako kněz.

„Dech“ Páně je zastihl jako malého chlapce, když díky doporučení svého faráře vyhledal jednoho milánského kněze, který se staral o studenty. Bylo mu právě patnáct, když poprvé slyšel mluvit dona Giussaniho, ale na toto setkání nezapomněl po celý život, natolik bylo důležité pro formování jeho osobnosti. „Dříve jsem měl pocit, že to že jsem křesťanem omezuje mé lidství, protože kdo nebral křesťanství tolik vážně mi připadal více lidský. To, že jsem potkal otce Giussaniho souviselo ze zkušeností lidství. Mé ano, nakonec, realizovalo mé lidství.“

Don Giussani mu umožnil zakoušet povýšení rozumu ve vztahu ke všemu. Z prvního setkání si odnesl tuto větu: „Panta dokimazete, to kalon katechete (1 Ts 5,21). Všecko zkoumejte, dobrého se držte.“ Toto úsilí jej nikdy neopustilo, naopak, každého, koho potkal, nakazil stejnou vášní pro rozumnou víru, schopnou potkat a ocenit vše dobré a pravdivé, co potkala. Kolik z nás potom z toho mohlo čerpat!

Zmrtvýchvstání Krista nám s jistotou ukazuje, že jeho určení se naplnilo v objetí milosrdenství Otce.

Prosme Pána, který přijde, abychom tak jako otec Fabio, byli syny v Synu, abychom pokračovali ve svědectví, které nám dal, tedy člověka, který se nechal uchvátit Kristem, který podlehl Jeho vítězné přitažlivosti.