Comunione e Liberazione, hnutí katolické církve, chce využít této příležitosti k vyjádření jak pohledu svého, tak i pohledu mnoha mužů a žen, kteří žijí víru, pracují a jsou součástí katalánské společnosti, jež je 14. února volána ještě jednou k volebním urnám.

1. Katalánská společnost prožívá období únavy
Bohaté katalánské sociální tkanivo se dnes jeví opotřebované s nízkou schopností reakce. Často opakovaný “procés”, jenž se uzavřel politickými zákazy, použitím článku 155 a tvrdým střetem mezi značnými částmi naší společnosti, polarizoval celou politickou činnost našich vládních představitelů ve vztahu k otázce nezávislosti. Měli jsme předsedy Generalitat (správní orgán Katalánska Generalitat de Catalunya sestává z jednokomorového parlamentu (135 členů), vlády a předsedy vlády, pozn. překl.), kteří utekli, jiní, kteří byli sesazeni, a dokonce vlády s předsedy ad interim. Opravdové problémy občanů byly zanedbávány a rozevřela se hluboká propast mezi politickou třídou a naší unavenou společností. Jsou zde mnozí, kteří nevěří, že tyto volby mohou cokoli změnit a příští neděli k volbám nepůjdou.

Politické řízení zdravotnické krize zapříčiněné pandemií Covid-19 prohloubilo toto rozčarování: viděli jsme, jak byly údaje a informace užívány pro volební účely, jak se právní normy o veřejném zdraví vytvářely na základě volební optiky a jak byla vydávána prohlášení pouze s úmyslem odlišit se vůči politickému protivníkovi namísto soustředěnosti na dobro občanů.

Pandemie učinila naši společnost méně soudržnou s jedinci stále izolovanějšími a osamělejšími. Počet hospitalizací zapříčiněných psychopatologiemi vzrostl a současně s tím se snížil i věk pacientů. Mladší populace, budoucnost naší společnosti, je dnes zranitelnější a křehčí vůči výzvám nastoleným naším globalizovaným světem. Její výchova a příprava ve školách, jež se ve snaze čelit uzavření a izolaci často zřekly svého podstatného úkolu předat příštím generacím význam a znalost naší kultury, byla vážně narušena.

Právě tak i hospodářská data nejsou příliš povzbudivá. Dle Obchodní komory Barcelony bylo v Katalánsku uzavřeno kvůli koronaviru více než 20 000 podniků. Většina firem, jež se ještě drží, bude na sebe muset vzít, jakmile pomine zdravotnická krize, náklady spojené s návratem k plnému provozu na zmenšeném trhu, jenž bude potřebovat čas k zotavení.

2. Přiměřená politická nabídka je ta, jež zahrnuje základní problém
To, co bylo doposud řečeno, není ničím jiným, než znamením postupného odpoutání dnešních mužů a žen jednak od reality, jednak od ostatních. Oddělení mezi politikou a společenským životem je pouze dalším příznakem stejného fenoménu. Používání sociálních sítí jakožto jediného prostředku pro získávání informací, nárůst fake news a rozpad západní tradice utvářejí subjekty stále vzdálenější realitě a ve vyšší míře ovlivňované pokřiveným a izolovaným vnímáním toho, co se děje. V tomto kontextu se prosazuje diktatura sebeurčení člověka, odtržená a prostá pevných opěrných bodů mimo prázdných sloganů jako „buď sám sebou“.

Pokud chceme vhodně prozkoumat problém, jemuž čelíme, nebylo by správné přehlížet činitele, jež se též naskytují – coby neočekávané dary; neobyčejné příběhy, které protiřečí pesimistickým předpovědím pramenících z toho, co bylo až dosud řečeno. Aby byl problém správně pochopen a nalezena řešení, je nutné, abychom objevili, jakým způsobem tyto skutečnosti plné pozitivity nabízejí příslušnou odpověď na různé potřeby, které vyvstávají. Nabízíme proto pár příkladů:

1) Na jednom setkání podnikatelů jeden z nich vyložil své obtíže, v nichž se ocitl, protože během pandemie otevřel zmrzlinárnu. Vysvětlil, jak na konci sezóny pro zvýšení prodeje vymyslel cukrovinky se zmrzlinou, záměr se však nevydařil. Jiný podnikatel, jenž jej vyslechl, mu nabídl uvedení daného produktu do prodeje ve svém řetězci prodejen s ovocem. Jejich společná cesta umožnila prvnímu najít firmu, jež projevila zájem distribuovat jeho výrobky na průmyslové úrovni.

2) Jedna patnáctiletá dívka se právě vrátila do školy. Minulý rok byla hospitalizována v jednom centru pro drogově závislé kvůli užívání marihuany a kokainu. Na jednom setkání s přáteli a učiteli společně četli článek, v němž jedna herečka vyprávěla, jak všemi způsoby hledala nějakou knihu, zprávu na Whatsapp, něco, co jí „zachrání život“. Učitelka se ptá: „Máš tu stejnou potřebu jako autorka článku? Kdo nebo co nám může zachránit život?“. Dívka odpoví: „Byla jsem na dně propasti a poznala jsem, že potřebuji někoho, kdo mi zachrání život. Zdálo se, že život mi zachrání droga. Ale podvedla mě, činila tak mimo realitu. To, co mi zachránilo život, bylo rozhodnutí mých rodičů hospitalizovat mě [v centru], lékaři a vy učitelé. Vím, že můj život je teď zachráněn, protože miluji realitu, již jsem předtím nenáviděla, protože jsem se naučila odpouštět sobě samé a mít se ráda, a odpouštět zlo, které mi jiní způsobili“.

Mohli bychom zmínit mnohé další příklady, třeba práci mnoha dobrovolníků, kteří nosí jídlo a přináší společnost potřebným lidem, kteří při mnoha příležitostech prohlásili, že u nich nalezli „lásku větší než u vlastní pokrevní rodiny“.

Je tu něco, co můžeme podniknout, aby se zkušenost těchto příkladů stala kritériem konání a rozhodování ve společenském a politickém životě? Kdo má dnes schopnost uchopit to, co se děje, a navrhnout měřítka pro obnovu? Potřebujeme politiky, učitele, lékaře, právníky, strojníky, pekaře atd., kteří dovolí, aby se jejich činnost rodila z pohledu upřímného a věrného tomu, co se děje, a nikoli z předem vytvořených idejí, jak by věci měly být. Potřebujeme lidi, kteří mají touhu setkat se s druhým a přijmout jej v jeho zraněném lidství a v jeho utrpení.

3. Legislativa, již potřebujeme: uplatňování realismu
Vyhlášení zákonů jako LOMLOE [Ley Orgánica de Modificación de la LOE – Organický zákon o změně zákona o školské reformě. ndt] nebo zákon o eutanazii, stejně jako návrh zákona o ochraně transgender osob, jsou právě příklady procesu sebeurčení, jež nás vzdalují od reality. Pokud jsou zákony vytvářeny s úmyslem diktovat občanům způsoby, vytvořit struktury a systémy, které odpovídají spíše určité ideologii než problémům a skutečné osamělosti lidí, když se vydávají zákony, aby se vyhovělo voličům, beze snahy hledat řešení pro potřeby mužů a žen, kteří žijí snažíce se být v souladu se svým přesvědčením, tehdy vedení státu katastrofálně ovlivňuje život a společenskou stavbu.

Právě tak, jako se to děje především v rodině a mezi přáteli, člověk znovu nabývá své tváře a obnovuje se, setká-li se s druhými v prostředí, kde je odpuštění a přijetí možné, kde je ceněné, ať se jedná o kohokoli a odkudkoli pochází. Proto je nutné, aby všichni občané odpovědně hledali mezi různými politickými nabídkami takové prvky, jež napomáhají vytváření a budování prostoru setkávání, „polních nemocnic“, jak je nazývá papež, kde dnešní lidé mohou nalézt péči a jejich zranění mohou být uzdravena.

Kdo se opravdu usiluje o svobodu? Můžeme důvěřovat ve schopnost našeho srdce nalézt odpovědi schopné obnovit lidství a sociální život? Existují ještě politické pokusy ochotné usilovat se o společné dobro a udržet ty iniciativy, jejichž prostřednictvím se občané doprovázejí, pomáhají si a pečují jedni o druhé?

Papež František nám ve své poslední encyklice Fratelli tutti nabízí vodítka k rozlišování, komu dát náš hlas: «Politici jsou povoláni „starat se o to, co je v lidech a národech křehké. Péče o lidi v nouzi vyžaduje sílu i něhu, úsilí i velkorysost uprostřed funkcionalistické a privatizující mentality, jež vede nevyhnutelně ke ‚kultuře na jedno použití‘. … Znamená to ujmout se přítomnosti v její krajně marginalizované a trýznivé situaci a umět do ní vnášet důstojnost“. […] Politici jsou lidé činu, stavitelé s velkými cíli, vedení širokou, realistickou a pragmatickou vizí, která přesahuje záležitosti jejich vlastní země. Největší starostí politika nemůže být, aby neztratil hlasy v průzkumech veřejného mínění, ale jak nalézt účinná řešení „fenoménu sociálního a ekonomického vyloučení“» (Fratelli tutti, 188).

Je odpovědností občanů určit politiky, kteří jsou na výši této dějinné chvíle a podpořit je, ponechávajíce stranou ideologické předsudky. Z tohoto důvodu vás nabádáme jít příští neděli 14. února k volbám.

Comunione e Liberazione
cat.clonline.org
barcelona@clonline.es