1. KAPITOLA
«JEŠTĚ HORŠÍ NEŽ TATO KRIZE JE NEŠTĚSTÍ TOHO, ŽE JI PROMARNÍME»

«Ještě horší než tato krize je neštěstí toho, že ji promarníme». Tato slova papeže Františka na nás apelují, abychom si více uvědomovali, co se nám přihodilo a co jsme v posledním období přibližně jednoho roku prožili.

1. Kontakt s realitou

Abychom mohli čelit výzvě, která nedovolila nikomu zůstat lhostejným, stanovili jsme si již od počátku pracovní hypotézu, která je obsažena v jednom výroku Otce Giussaniho: «Člověk, který se téměř nedostal do kontaktu s realitou, protože například nemusel vynakládat příliš velké úsilí, bude méně pociťovat vlastní vědomí, méně si uvědomovat energii a vibrace svého rozumu». V návaznosti na Otce Giussaniho jsme proto vyzváni, «abychom neustále intenzívně prožívali realitu», aniž bychom cokoli popírali či předem vylučovali. Jedna věc je neschopnost přehlížet okolnosti nebo se vyhýbat kontaktu s nimi, druhá věc je prožívat je a odpovědět na výzvu, kterou s sebou přinášejí.
Na základě této hypotézy, kterou je třeba ověřit, by se i taková nebezpečná, covidem vyvolaná situace mohla paradoxně stát příležitostí k lepšímu uvědomění sebe sama, které zůstává mnohokrát skryté, a k silnějšímu vnímání energie a vibrací našeho rozumu. Jinými slovy by se mohla stát příležitostí k opětovnému probuzení lidské stránky člověka - tedy svědomí, rozumu a citu.

Co se vlastně stalo? Po více než roce - čeho jsme byli svědky v nás a kolem nás?
Mnozí lidé hovoří především o dvou fázích, o dvou tvářích naší zkušenosti s pandemií, které odpovídají dvěma vlnám šíření viru. Druhá vlna, jak poznamenal Antonio Scurati, «nás zastihla neméně nepřipravené a nezralé než ta první; zato však unavenější, sklíčenější, hašteřivější a malichernější». Jako bychom nebyli schopni využít událostí první vlny k dalšímu růstu, k posílení našeho vědomí a ke hlubšímu spojení se sebou samým. Poznatky z druhé vlny ukazují na větší pocit křehkosti, šíření nejistoty a úzkosti; signály, které naznačují, že (jak uvádí Massimo Recalcati) «skutečné trauma neleží v minulosti, ale v budoucnosti». Druhá vlna «díky zmaření iluze znovuobnovení života, ve kterou jsme všichni věřili, […] posílila vnímání situace jako noční můry. Druhá část traumatu je traumatičtější než ta první, neboť ukazuje, že zlo se ještě nevyčerpalo, ale je stále přítomno mezi námi. Naděje živené letním obdobím byly zmařeny. Tento pocit zklamání dnes převládá». (…)

VÍCE NA ŠKOLE KOMUNITY