11. září 2001. "Bože, ochraňuj náš svět!"
Před 20 lety došlo k útokům na Dvojčata a svět už nikdy nebude takový, jaký byl. Ale odkud zase začít? Slova otce Giussaniho z oněch dnů, co změnily svět, zaznamenané v příběhu převzatém z jeho životopisu.Časně ráno ve středu 11. září 2001 skupinka islámských kamikadze unesla několik letadel pohybujících se ve vzduchu nad Spojenými státy. Dvě z nich narazí do Dvojčat nacházejících se ve finanční city New Yorku, jež se poté sesunou k zemi a smrt v nich najde téměř 3 000 lidí. Další oběti způsobí letadlo, které dopadne na budovu Pentagonu ve Washingtonu DC, a čtvrté letadlo, které se zřítí v Pensylvánii. K atentátům se přihlásí Al-Káida, islámské fundamentalistické hnutí založené Osamou Bin Ládinem.
Jakmile se otec Giussani o této události dozvěděl – bylo něco málo po poledni – zatelefonoval z Milána Jonathanu Fieldovi, odpovědné osobě za hnutí Společenství a Osvobození v New Yorku. První věcí, kterou po něm chtěl, bylo, aby se modlil ke svatému Josefovi za tyto tragické události a za celosvětovou církev. Mezitím co k němu otec promlouval, zaznamenával, seč mohl, jeho slova, a v zápětí je rozeslal všem svým přátelům z Hnutí roztroušeným po celé Americe. Jednalo se o torza vět a náznaky myšlenek, z kterých však jasně vyplývá obava, která otce Giussaniho přiměla k urychlenému zvednutí telefonu: „V této těžké a bolestné chvíli si musíme udržet zdravý rozum a dobře všechno zvážit. Náš úsudek si pak musíme nejdříve opakovat sami pro sebe. Tato událost je tak významná jako zničení Jeruzaléma. Vše je zahaleno Božím tajemstvím. Vše je Boží znamení. Musíme se modlit k panně Marii. Poslední ponaučení z reality je, že je pozitivní a Boží milosrdenství je slovo největší. To je naše jistota. Musíme pevně zůstat v našem přesvědčení. Díky každému z nás, každému zvlášť, jsme tam.“
Po rozeslání přepisu telefonátu, který Fields z Itálie obdržel, vyzval své přátele, aby udělali vše možné proto, aby se společně setkali na mši nebo u růžencové modlitby.
První slova pronesená papežem Janem Pavlem II. na generální audienci ve středu 12. září byla poznamenaná bolestí nad tragédií, která se na Spojené státy snesla. „Včerejší den byl temným dnem lidské historie, otřesným útokem na lidskou důstojnost. Hlubiny lidského srdce se někdy stanou propastí, z které občas vzejdou nebývale agresívní plány schopné v pouhém okamžiku zničit pokojný život a dílo celého národa. V těchto okamžicích, ve kterých je každý komentář zbytečný, nám přichází na pomoc naše víra. Slovo Krista je jediné, které nám může přinést odpověď na spoustu otázek, jež nám vytanou na mysli. I když se síly temnoty někdy zdají být nepřemožitelnými, věřící vědí, že zlo a smrt nemají nikdy poslední slovo.“
Otec Giussani zaslal americkému prezidentu Georgi Bushovi telegram, ve kterém mu sdělil, že: „Všichni členové katolického hnutí Společenství a osvobození při Vás stojí v této tak těžké chvíli pro celý národ a tedy pro všechny lidi zasažené tragickými událostmi v New Yorku a Washingtonu DC, tímto otřesným útokem na lidskou důstojnost.“ V telegramu otec Giussani zopakoval papežova slova a vzhledem k historické úloze Spojených států amerických vůči celému okolnímu světu prosil Boha za jeho osobu a jeho národ, aby bylo společně dosaženo míru a spravedlnosti, po nichž Američané a všichni na celém světě tak touží.
Obálka zářijového časopisu Tracce je věnovaná americké tragédii a přináší větu, kterou Giussani vyslovil: „Bože, ochraňuj náš svět. Pokud se Bůh celému zlu na naší planetě postaví, snadno se řekne: A které se zachrání? Žádné se nezachrání! A přesto Kristus za tento svět zemřel, stal se člověkem a pro lidi zemřel. A posledním znamením Božího tajemství je milosrdenství, je pozitivem, které zvítězí nad negací, pýchou a zoufáním.“
Editorský sloupek pak uvádí první úvahy otce Giussaniho, které nahlas vyslovil během rozhovoru s několika odpovědnými osobami za Hnutí: „Teroristický útok, ke kterému ve Spojených státech došlo, je především strašným překvapením. Symboly světové mocnosti byly sraženy k zemi a s sebou si vzaly tisíce nevinných životů. Jako kdyby moc, nejvyšší to exhibice lidského snažení, nic nezmohla před jinou lidskou schopností ničit a mařit civilizační úsilí. A lidé na západě ukolébaní svou nepozorností už asi zapomněli na svou vlastní křehkost, zlo a hříchy, které v sobě mají, a nyní vytřeštěně sledují televizní obrazovky, které vysílají provedený plán ´jiných´ zlomyslných lidí jako sci-fi z jiného světa.“
„Naopak. Vše, co je lidské, je ve velmi vážném ohrožení až do té míry, že ani žádný vesmírný plášť nemůže toto riziko odstranit nikoliv z technických důvodů, ale kvůli vše otravujícímu jedu, který křesťané nazývají ´prvotní hřích´, je to závist, která si lidi podmaní a obrátí proti dobru a proti sobě samým.“
Sloupek dále pokračuje a zdůrazňuje, že je obtížné bojovat proti těm, kdo se smrti nebojí, proti těm, kdo ve smrti a sebezničení dokonce vidí svou absurdní strategii, kterou se sami na tomto světě prosazují, aby sice stále naživu po tomto světě úmyslně chodili jako tělo bez duše a kolem sebe spalovali krásu bytí a svobody ve jménu totálního ničení. Tito lidé, byť jsou oddáni svému Bohu nebo ještě hůře jiným lidem, v podstatě neexistují, jsou výbušninami napěchovanou nicotou, která boří vše, co potká. Bolest a zděšení nad událostmi, které se staly, nutí k hledání spravedlnosti všemi dostupnými prostředky a nikoli podle pravidel lidské nadřazenosti, ale podle Boží vůle, podle Boha, kterého papež tak usilovně prosil a byl přitom následován mnohými věřícími, kteří v modlitbách před ním poklekli.
V myšlenkách otce Giussano je pochopení pro utrpení celého světa provázáno s jeho osobní situací. Během fyzioterapeutického cvičení v onom tragickém měsíci září se po zamyšlení nad ubíhajícími roky a jeho zdravotním stavem Johnu svěřil: „Bůh na lidi sesílá utrpení, aby byl jejich život lepším. Život bez utrpení se smrskává a uzavírá do sebe.“
Tyto Giussaniho pocity se objevují i na obálce říjnového a listopadového vydání časopisu Tracce, které jsou přímo inspirované jeho osobou.
Říjnové vydání s názvem „Kříž a milosrdenství“ zobrazuje snímek Křížové cesty 2001 na Brooklynském mostě, v jehož pozadí jsou stále zachycena Dvojčata, a uvádí následující Giussaniho větu převzatou z meditací nad bolestnými tajemstvími růžence: „Kolem tohoto ´dřevíčka´ krouží zlo člověka, které při volání Nekonečna prchá pryč, zlo, které plodí zločiny, jako byla smrt Krista, který se stal člověkem a nejvyšším symbolem tohoto zla a zločinů. A protože na světě zlo je, tak ve stejné chvíli kolem něj krouží nezlomná moc Boha, aby se právě ty nejhorší špatnosti staly nástrojem našeho vykoupení.“
Listopadové číslo na své obálce prezentuje fotomontáž kráteru Grand Zero a papeže Jana II objímajícího pastýřskou ferulu, nese nadpis „Vůle umřít – neutuchající pozitivita skutečnosti“ a uvádí tato Giussaniho slova: „Pokud jiní sáhnou po terorismu, my musíme dosáhnout vědomí, jež ustojí krajní důsledky života, který nám Pán Bůh dal. Toto je příspěvek, který křesťané vnášejí do tolikrát nepochopitelného marasmu ve světě, jako potvrzení neúprosné pozitivity, kvůli které lze vždy znovu začít žít.“
Závěrečný pozdrav ke dni 22. září 2001, jímž byl zahájen sociální rok hnutí Společenství a osvobození v Miláně, je i přes panující obavy nad světovými událostmi plný jistoty, kterou otec Giussani bere z Knihy proroka Jeremiáše: „Ty jsi, Hospodine, uprostřed nás a nazývají nás tvým jménem. Nezříkej se nás!“, jímž zdůrazňuje, že toto je výsledek a „nejkrásnější cíl vědomí, které lze díky Božímu milosrdenství spatřovat a během celého života neustále obnovovat.“