Jak během pandemie, tak i během těchto prvních týdnů války, jsme všichni zavaleni informacemi díky mnoha zpravodajům, kteří k nám s velkou odvahou promlouvají z fronty, zprávami, ale i úsudky, hodnoceními, dějinnými srovnáními… v nichž je obtížné se vyznat. Snažil jsem se získat co nejvíce informací, ovšem vytvořit si též úsudek, jež jsem připraven změnit, a ověřuji jej den po dni. Úsudek, jenž chci sdílet se čtenáři časopisu Tempi.

Ukrajina napadená Putinem
Zvláště jedna věc musí být jasná: Putin je agresor a ukrajinský lid je obětí. Ne všichni v tomto mají jasno. Ukrajina byla napadena, bombardována, lidské životy a domovy zničeny prezidentem, který následuje logiku války a ničení ve službě svých ideálů. Nejedná se o ruský lid proti lidu ukrajinskému. Mezi oběma národy byly vždy bratrské vztahy. Kromě víry i co do jazyka a kultury. Z úst Ukrajinců přirozeně uslyšíme břitký úsudek o strašném období Sovětského Svazu, času smrti a otroctví. To je pochopitelné. Nejedná se o zášť vůči Rusům.
Mnozí představitelé ruské kultury se narodili na Ukrajině. Oba národy by mohli pokojně spolužít a kulturně i duchovně se obohacovat, pokud by jim bylo napomáháno ve spolužití, jež se dívá do budoucna.

Evropa postrádá duši
Bohužel tomu tak nebylo. Evropa, jež oprávněně sleduje smrtonosnou okupační válku s obavami a strachem, neuměla vůči Rusku vést jasnou a jednotnou politiku. Politiku, jež by Rusku pomohla upřednostnit vztah s Evropou namísto Asie. Nesmíme obrovskému Rusku dovolit, aby se stalo kolonií Číny. Všichni potřebujeme Čechova, Gogola, Dostojevského, Tolstého, Pasternaka. Tito jsou součástí naší evropské duše. Proč se náš kontinent neuměl s rozhodností vydat na cestu, jež by Rusku napomohla vidět výhody integrace se Západem? Protože Evropa postrádá duši. Nemá vědomí vlastní společné kultury, vlastních dějin. Myslí si, že veškeré dobro může vzejít pouze z trhu, technologií, politického kompromisu, šíření toho, co Evropa nazývá „právy“, prosazujíc antropologickou revoluci, namířenou na vyvrácení hodnot, na jejichž základě se dějiny kontinentu utvářely. Snažila se odhodit vlastní židovsko-křesťanské kořeny a nevšimla si, že tímto způsobem vylučovala jakýkoli odkaz na ideály a dějiny, včetně humanismu a renesance – hluboce křesťanských – luteránské reformy a dokonce i Osvícenství, jež chtělo číst ideály rozumu, rovnosti a svobody, jež vycházely z minulých evropských dějin, novým a radikálním způsobem.
Evropa postrádá duši, a proto nedokáže vyjádřit jednotný politický a diplomatický projekt. Nedokáže přitáhnout srdce jiných národů.

Pracujme na tom, aby válka skončila
Tato válka je mučivá a rozsévá nesmírnou bolest. Musíme pracovat a modlit se, aby co nejdříve skončila, i když by to znamenalo v něčem ustoupit. Ukrajina nám ukazuje velkou a krásnou tvář Evropy: lásku k vlasti, zemi, demokracii, Západu, rodině. Odvahu bojovat za tyto hodnoty. Víru, z níž se rodí naděje. Všechno to nemůže než přinášet dobro bezkrevné Evropě bez opravdových nadějí. Život není jen pokrok, ani pohodlí. Je to také oběť, boj. V některých chvílích se toto vědomí může zatemnit. Pak nás náhlé zvraty nutí obnovit vědomí toho, co jsme, uzavření v našem poklidném individualismu, zapomněli.
Každá událost v sobě nese poučení, korekci. Toto po dvou strašlivých letech pandemie zůstalo zcela bez povšimnutí. Pomáhejme si, aby tomu tak nebylo během těchto hrozných dní války.