Velikonoce oslavují vítězství, vítězství Krista nad smrtí - nad smrtí, jež je plodem hříchu. To samotné nás vede k tomu, abychom si uvědomili zásadní přínos Krista světu, a to nejen světu dnešnímu. Nepotřebujeme někoho, kdo bude řešit problémy lidstva: potřebujeme někoho, kdo nás zachrání před smrtí a zlem a ochrání nás již v jejich zárodku. Každé zlo ve světě (osobní, společenské i celosvětové) se vždy rodilo a rodí ze svobodného rozhodnutí člověka odmítnout (dá-li se to tak říct) s láskou dýchat Boží svobodu.

Dech života, který Bůh vdechl do Adamova pozemského těla, nepředstavoval jen fyzický život, který se dostává všem živým bytostem i bez onoho „polibku“, jenž Adam od Boha dostal. Dech života, který člověk přijímá již v matčině lůně, je dech života a lásky. Je to dech, který utváří jeho svobodu, neboť Božská svoboda o něj stojí, miluje ho a čeká na jeho svobodné rozhodnutí lásku opětovat.

Hřích je jako dech odtržený od Božího dechu, jako život bez Boží lásky, tedy bez společenství s Ním. Člověk pak zjišťuje, že na vytváření plodů života zůstává sám. Jako by se citům, práci, umění i všemu ostatnímu nedostávalo dechu. Lidská svoboda je totiž příliš křehká na to, aby člověk život zvládal sám.

Avšak Bůh se ihned vrací, aby doprovázel člověka na cestě dobrodružstvími života. Boží svoboda, která je sama milosrdnou láskou, nikdy nepřestane člověku na jeho cestě nabízet svůj doprovod. „Šťastná to vina!“, zpíváme o Velikonoční noci, pokud pyšná Adamova křehkost dovolí Bohu, aby nám jasněji projevil své milosrdenství, stejně jako maminka dává silněji pocítit lásku svému dítěti, které upadlo a zranilo se.

Kristovy Velikonoce jsou jasným světlem, jenž se rodí z temnoty, naplněným životem zrozeným ze smrti. Máme-li víru a osobně je zakoušíme (neboť se jedná o stále se opakující událost), nemůžeme již podléhat beznaději a strachu z pádů a smrti, které stále zraňují náš život i celý svět, a to i v situaci nesmyslných morových epidemií a válek, které mají zatemnit obzor dějin a narušit klid srdcí. Neexistuje naprosto nic silnějšího než Kristovo vítězství nad smrtí a hříchem, neboť nic nemůže odolat vždy žasnoucí tváři Boží všemohoucnosti: lásce, odpuštění, milosrdenství. Bůh nevítězí silnějšími zbraněmi. Bůh vítězí odzbrojením všech zlých sil vykoupením Křížem. „Nevinnost“ znamená zřeknutí se zla. Zpíváme ji ve velikonoční sekvenci: „Christus innocens Patri reconciliavit peccatores – Kristus, nevinný, smířil hříšníky s Otcem“.

Z tohoto tajemství vyvěrá pramen smíření mezi lidmi, církvemi a národy. Kristus nás již smířil s Otcem. Jak bychom se pak mohli zříci smíření mezi námi navzájem?! Víme tedy, že cesta k pokoji vede skrze poznání, že Otec miluje mého nepřítele, byť by to byl celý národ, a odpustil mu, neboť jednorozený Syn již svou krví vykoupil zlo a nenávist, které jsou přítomny mezi námi jako strašlivé nedopatření, jako lež, která zastírá skutečnost společenství již dosaženého vítězstvím Vzkříšeného.