Milovaní bratři a sestry v Pánu, duchovní, mniši a laici,
občanská konfrontace na Ukrajině přerostla v rozsáhlý ozbrojený konflikt, který již zmařil tisíce životů, podkopal důvěru a jednotu mezi národy a lidmi a ohrožuje existenci celého světa. Stejně jako před šesti měsíci chceme připomenout doktrínu církve podle věčné tradice a svatého evangelia: „Válka nikdy nebyla a nebude prostředkem k řešení problémů mezi národy. Mírem se nic neztrácí, ale válkou se může ztratit všechno.“ (Pius XII., 1939)

Dnes jsou naše srdce naplněna bolestí a bezmocí z neschopnosti cokoli udělat, nebo dokonce najít správná slova, která by mohla situaci radikálně změnit a zabránit dalším obětem. Spolu s vámi, bratři a sestry, pozorně nasloucháme slovům Svatého otce, která pronesl u příležitosti své návštěvy Kazachstánu: „Nezvykejme si na válku, nerezignujme na její nevyhnutelnost. Přijďme na pomoc trpícím a trvejme na tom, abychom se skutečně snažili dosáhnout míru. Jedinou únikovou cestou je cesta míru a jediným způsobem, jak se po ní vydat, je navázat dialog.“

Uvědomujeme si vlastní bezmocnost, a proto se modleme, abychom žili v duchu papežem Františkem připomenutého zasvěcení Ukrajiny a Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie s plnou důvěrou v Boží lásku pro jeho děti a v jeho nekonečné milosrdenství. Jediný způsob, jak takto žít, je být pokornými mírotvůrci a obránci spravedlnosti, nakolik nám to naše schopnosti a okolnosti našeho života dovolí.
Vyhlášení částečné mobilizace v Rusku postavila mnoho našich věřících před velmi těžkou morální volbu. Víme, že za určitých okolností mají státní orgány nejen právo, ale i povinnost použít zbraně a vyžadovat od občanů plnění povinností nutných k obraně vlasti, a že ti, kdo poctivě vykonávají vojenskou službu pro vlast, slouží obecnému blahu. To však platí, jen pokud jsou vojenské akce zaměřeny na rychlejší ukončení konfliktu a zastavení rostoucího počtu obětí (srov. Katechismus katolické církve, 2307–2317).
Závěrem lze říci, že otázka, zda je přípustné účastnit se válečných akcí, je otázkou osobního svědomí, které je nejtajnější a nejposvátnější svatyní každého člověka, v níž je sám s Bohem, jehož spravedlivému soudu je vždy povinen se podřídit (tamtéž, 1795 a 1800).

Na druhou stranu církev státním orgánům připomíná, že: „Musí najít spravedlivé řešení v případě, že se člověk odmítne chopit zbraně z vlastního přesvědčení, přičemž je povinen sloužit lidskému společenství jiným způsobem.“ (tamtéž, 2311) Toto právo je zakotveno i v ustanovení odst. 3 čl. 59 Ústavy Ruské federace a vyzýváme k jeho důslednému dodržování.
Co se týče duchovních a mnichů katolické církve, je třeba zdůraznit, že podle církevních pravidel i platných mezinárodních úmluv je kategoricky vyloučeno, aby se tito účastnili válečných akcí.
Znovu vyzýváme všechny naše věřící, aby zintenzivnili své modlitby a půsty za trvalý a spravedlivý mír. Vyzýváme kněží, aby sloužili mše svaté za zachování míru a spravedlnosti, používali eucharistickou modlitbu O smíření, přednášeli liturgickou modlitbu O míru a vlasti a do modliteb věřících zahrnovali prosby o zastavení vojenských operací a spásu lidského života.

Paolo Pezzi
Metropolitní arcibiskup Matky Boží v Moskvě
Jménem Konference katolických biskupů v Rusku