„Dnešní setkání spojuje lidi různých názorů, ale všichni zastupujeme církev v Německu a sdílíme starost o naši víru, o naši církev.“ Takto dne 31. ledna 2020 promlouval ve Frankfurtu bývalý předseda Ústředního výboru německých katolíků (ZDK) Thomas Sternberg, když přítomným přibližoval německou synodní cestu, která měla být původně dvouletá a pak byla kvůli covidu, ale nejen kvůli němu, prodloužena do roku 2023. Velké shromáždění církve v Německu bylo oznámeno delší dobu předem a přípravy byly opravdu pečlivé; sešli se všichni biskupové, 69 zástupců výboru ZDK a dalších osobností, celkem na 230 účastníků. Proběhla čtyři synodní fóra (pracovní skupiny): první na téma „Moc a rozdělení pravomocí v církvi. Účast na společenství, misích a plánování“, druhé na téma „Život v úspěšných vztazích. Láska žijící v sexualitě a spolupráci“, třetí na téma „Kněžský život v dnešní době“ a čtvrté na téma „Ženy v církevní službě a funkcích“. Jelikož synod vyvolané pozadí se týkalo pokleslého stupně důvěryhodnosti po vyšetřováních, která odhalila četné případy sexuálního zneužívání v minulosti a jejich zakrývání i několik desetiletí, tak jeho cíle byly stanoveny jasně a srozumitelně: změnit tvář církve a přizpůsobit ji měnícím se potřebám a současné době.

Tehdejší předseda biskupské konference kardinál R. Marx a předseda Výboru ZDK T. Sternberg se shodli na jednom: to, co se na synodu rozhodne, bude pro všechny závazné. Hned na začátku bylo řečeno, že některá rozhodnutí mohou být v německém prostředí realizována okamžitě, jiná mohou být postoupena papeži a další mohou být adresována koncilu, až jej papež svolá. Každý hlavní návrh znamenal určité porušení zavedené tradice a katolické nauky alespoň v hlavních rysech: konec povinného kněžského celibátu, svěcení žen, volbu biskupů a žehnání homosexuálním párům. Zatímco kardinál R. Marx řekl, že „je důležité rozpoznat znamení doby a vydat se po nových cestách“, jeho nástupce monsignor Georg Bätzing byl ještě jednoznačnější: „Chceme církev, v níž by moc byla sdílena a nebyla by v rukou jen jednoho člověka. Chceme, aby v církvi platila rovnost práv, rovnost mezi muži a ženami. Chceme, aby byla v církvi akceptována gendrová odlišnost a rozličnost“. A najednou z Říma zasáhla ta nejvyšší patra. 29. června 2019, tedy ještě před oficiálním a slavnostním zahájením synodní cesty, papež František podepsal dlouhý dopis s názvem: Lidu na cestě k Bohu v Německu. František ve svém listu ocenil dynamiku německé církve, která je aktivní v různých oblastech, od charitativní až po ekumenickou. Papež však nezapomněl poznamenat, že „rostoucí eroze a úpadek víry“ vyžaduje „svědomitý a seriózní přístup, který nás vybízí, abychom se na prahu současné doby stali tím žebrákem, co naslouchal slovům apoštola Petra: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“

Předpoklady byly tedy všemi sdílené a pozitivní, ale cesta, kterou se synod vydal, se záhy ukázala být nebezpečnou. Papež podotknul, že: „Ponořeni do nevyhnutelných vážných analýz můžeme snadno upadnout do pokušení, kterým je dle mého názoru třeba věnovat péči a pozornost, protože nám zdaleka neusnadní společnou cestu, ale budou nás udržovat a utvrzovat v opakujících se schématech a mechanismech, které naše poslání nakonec omezí nebo vykoření, a navíc s přitěžující okolností, že pokud si toho nebudeme vědomi, můžeme se začít točit v kruhu složité hry argumentů, diskusí a závěrů, které nás jen vzdálí od každodenního skutečného kontaktu s věřícími a Ježíšem.“ Papežovo varování nemělo žádný účinek: „Řím není církev celého světa,“ oponoval monsignor Bätzing, vědom si podpory velké většiny německého episkopátu. Kritiků bodů kvalifikujících synodální cestu bylo málo: z biskupů v čele diecézí pouze kolínský arcibiskup kardinál Rainer Maria Voelki, řezenský biskup Rudolf Voderholzer, pasovský biskup Mons. Stefan Oster a biskup z Eichstattu Gregor Maria Hanke. Spolu s nimi i hrstka pomocných biskupů. Zbytek se šikoval k boji za velkou reformu. Synodní fóra a diskuse v kuloárech se tak ubíraly cestou, která směřovala k hlubokému přerodu nauky a pastorace. Biskup R. Voderholzer opíraje se o papežův dopis, navrhl naopak cestu kompromisu, tj. podpořit na jedné straně požadavky řadových členů a na druhé straně se pohybovat v papežem Františkem vytyčených mezích. Návrh regensburského biskupa získal mezi bratry tři hlasy pro, dvacet jedna hlasů bylo proti a tři účastníci se hlasování zdrželi. Nato z Vatikánu přišla další dvě varování. Jedno podepsal prefekt biskupů kardinál Marc Ouellet a druhé předseda tehdejší Papežské rady pro výklad legislativních textů Mons. Filippo Iannone. V obou dopisech se píše, že návrhy projednávané v Německu „porušují kanonické právo“ a jsou takové povahy, že mohou „všeobecně přijímané doktrinální normy církve narušit“. V podstatě bylo do Německa sděleno, že zvolená cesta „není z náboženského hlediska platná“. Kardinál Walter Kasper, vysoce postavený teolog, který vždy sdílel reformní postoje, prohlásil, že „mnozí by se sice mohli dokonce ptát, zda je toto všechno ještě katolické“, ale spíše než odklon od církve v návrzích spatřuje „pokus o její znovuvytvoření cestou erudované teologické a teoretické podpory“.

Mezitím se Řím snažil uvést otázky projednávané ve Frankfurtu do souladu s chystaným Velkým všeobecným synodem svolaným papežem Františkem, který měl ve Vatikánu skončit až za rok. Mezi prosincem roku 2021 a začátkem roku 2022 docházelo k setkávání německého biskupa číslo jedna monsignora Bätzinga s kardinálem Mariem Grechem, generálním sekretářem Synodu, a kardinálem Jeanem-Claudem Hollerichem, který na přání papeže setkávání zapisoval. Setkání byla zaměřená na obroušení nejostřejších hran a vedla k vytvoření kontaktní skupiny „pro vzájemnou konfrontaci a výměnu informací o rozcházejících se cestách“, jak uvedl Mons. Bätzing a papežovu iniciativu ocenil, jelikož podle jeho názoru může ukončit „skepsi“, jež vzájemné vztahy poznamenala. Jenže radikálnější návrhy byly přesto předkládány do té míry, že i kardinál Hollerich, který se od roku 2019 otevřeně přikláněl k cestě, po které se Německo vydalo, v rozhovoru pro Herder Korrespondenz odpověděl, že „má dojem, že němečtí biskupové papeži nerozumějí.“

V minulých týdnech Synodální cesta na svém čtvrtém zasedání ve Frankfurtu nad Mohanem hlasovala o návrzích připravených čtyřmi fóry. Nejchoulostivější z nich „Život v úspěšných vztazích. Láska žijící v sexualitě a spolupráci“ byl zamítnut. Získal sice 83 % hlasů pro, ale neprošel potřebným dvoutřetinovým kvorem biskupů: pro hlasovalo pouze 33 biskupů, 21 bylo proti a tři se hlasování zdrželi. Dokument, který nebyl shromážděním schválen, volal po změnách v katolické sexuální morálce, považoval homosexualitu za přirozenou variantu sexuality, uznával gendrovou identitu a potvrzoval hluboký rozpor mezi naukou víry a praktickým životem věřících. Jakmile předseda biskupské konference, který text podporoval, oznámil, že v jeho diecézi bude v každém případě zaveden, pasovský biskup Mons. Oster varoval, že by to znamenalo otevřené schizma. Po dalších jednáních za zavřenými dveřmi nakonec byl přijat dokument, v němž se uvádí, že „církev připouští, že svou naukou a praxí způsobila homosexuálním osobám utrpení“. Návrh, který však ve Vatikánu vyvolá nejednu třecí plochu, se týká svěcení žen. Německá Synodní cesta 92 % hlasů pro, z nichž 81 % hlasů tvořil zástup biskupů, požaduje přehodnocení doktrinálního aktu Jana Pavla II. z roku 1994 Ordinatio sacerdotalis, který zamítá svěcení žen. Rozhodnutí německého shromáždění naopak požaduje, aby ženy byly svěceny stejně jako muži na kněze, a to podle zásady, že „to, co si vždy vyžaduje řádné odůvodnění, není účast žen na všech církevních službách a funkcích, ale jejich vyloučení.“ Papežem svolaný Velký všeobecný synod, který skončí za rok v Římě, se bude muset s těmito závěry vypořádat.