Tchaj-wan a ostrovy v Jihočínském moři jsou možná novou budoucí "válečnou" hranicí třetí světové války. Papež František často zdůrazňoval, že se nacházíme v situaci "rozkouskované světové války", kdy tu a tam vzplanou ohniska bojů a země rozdmýchávají válečné plameny, ženou do války jednotlivé strany, ale vyhýbají se přímému zapojení. "Bojovaná" válka je taková, do které zasáhnou všechny mocnosti. Jihočínské moře, jedna z nejfrekventovanějších námořních oblastí na světě, je předmětem zájmu Číny, Jižní Koreje, Japonska, Vietnamu, Indonésie, Filipín, Singapuru, Malajsie, Spojených států a Austrálie. Právo, na které se každý z těchto států odvolává, je svoboda plavby, ale místo dialogu se všemi, který by ji všem zaručil, se Čína snaží postavit svět před hotovou věc. Proto dobývá a okupuje několik atolů na ostrovech (které by samy o sobě patřily Filipínám nebo Vietnamu) a ignoruje rozsudky Mezinárodního soudního dvora, který rozhodl, že její představy o nadvládě nad těmito atoly jsou pouhými nároky bez právního základu.

Nároky na Tchaj-wan jsou zdůvodňovány tím, že ostrov dříve patřil pod Čchingskou říši. Jde o to, že následně byl až do konce druhé světové války postoupen Japonsku. Existoval "záměr" vítěze (USA) vrátit Tchaj-wan pod Čínskou republiku, ale nikdy nedošlo na faktické uzavření smlouvy o postoupení tohoto území. Tchaj-wan se tak ocitl v nejednoznačné situaci: na jedné straně se otevřel světu a liberální ekonomice, stal se samostatnou demokracií, otevřenou zbytku světa a do jisté míry autonomní, ne-li nezávislou; na druhé straně Čína, která těží z ekonomických investic bohatých Tchajwanců, požaduje sjednocení ostrova s původní vlastí a jeho podrobení. V posledních měsících se to zdůvodňuje tím, že "Tchaj-wan patří Číně, protože se tam jí čínské jídlo". Pak by ale všechny čínské restaurace na světě mohly dříve či později spadnout pod nadvládu Pekingu!

Samozřejmě, jak říká papež František, překonání slepé uličky by vyžadovalo dialog bez předběžných podmínek a s úctou k historické pravdě. Zatím se však z obou břehů Tchajwanské úžiny ozývají nacionalistická hesla, zvyšuje se vojenský potenciál a nad ostrovem - stejně jako letos v srpnu - létají stovky čínských stíhaček, námořní lodě se účastní vojenských cvičení u tchajwanského pobřeží a odpalují rakety, které dopadají do blízkosti tchajwanských břehů. Lidé se snaží nemyslet na možnou válku a pracují, aby si vydělali peníze a možná i emigrovali. Existují však i Tchajwanci, kteří mají s Čínskou lidovou republikou důvěrné a přátelské vztahy, a ty jsou v rámci možností posilovány. Také církev na Tchaj-wanu, která již desítky let podporuje čínskou církev, pokračuje v evangelizaci a pastorační pomoci komunitám na pevnině. A to je malé prorocké znamení: soužití a vzájemný respekt jsou možné. Nám, zahraničním misionářům - často nežádoucím pro čínskou vládu - zbývá modlit se za jednu i druhou stranu Tchajwanského průlivu.

*Misionář Pime