Přítel, který se zotavoval po těžké operaci, neustále posílal příspěvky s prosbou o zaslání pomoci na Ukrajinu. Tyto zprávy mě trochu otravovaly, protože jich bylo mnoho, byly neodbytné a velmi dlouhé. Pak jsem si pomyslela: "Hele, přestože je tak nemocný, je vidět, pro co mu bije srdce! A já se ptala sama sebe: A pro co bije moje srdce? Nejde ani tak o tlukot, jako spíše o úzkostné honění se za tisíci starostmi s prací a chodem domácnosti. Do mysli mi však vytanul i článek v Avvenire, kde se psalo, že papež František uvedl na trh kolekci termo triček pro Ukrajinu. Řekla jsem si: "To je snadné, to zvládnu také”.

Ve svých příspěvcích přítel uvedl - vypůjčil si přitom větu Rose, která pracuje v Ugandě -, že začínat jakékoli gesto bez modlitby Zdrávas Maria je jako vyrazit na cestu se zlomenou nohou. A podle toho jsem se zařídila: odříkala jsem modlitbu k Panně Marii a začal tuto myšlenku sdílet s několika přáteli. Ještě než se projekt zformoval do konečné podoby, během 48 hodin jsem obdržela nabídky na téměř pět set euro.

Postupem času se objevovaly různé problémy: obnošená trička ano, obnošená trička ne, koupit v obchodě, koupit online, přinést je do Vatikánu nebo poslat kurýrem a tak dále. Každý krok vyžadoval úsilí a odhodlání oprostit se od předchozího schématu, zohlednit nové nepředvídatelné okolnosti, sdílet a přijmout fakt, že můj pohled na věc není dostatečný, že je nutný pohled a přispění přátel. To mi dalo hodně svobody a energie. Všechno byl "zázrak": farář, který mi předal milodary, které ještě bylo třeba rozeslat, cizí lidé, kteří mi posílali příspěvky na Satispay, kamarádka na lůžku se zdravotními problémy, která se postarala o daňové a bankovní záležitosti, obchod, který udělal možné i nemožné, aby se materiál dostal včas do Vatikánu. Je nabíledni, že o svátcích kurýři začínají šílet a jsou dražší: našich šest set triček dorazilo včas a zdarma. Naučila jsem se, že ta počáteční "otrava" byla prosba a že prosbu je nutné brát vážně. Že moje práce má být svěřována a že má být také sdílena. Že takto je vše mnohem méně stresující. A nakonec, za to všechno, co jsem získala, mi ostatní děkují.

Silvana, Lugo di Romagna (Ravenna)