Od mé poslední prezentace na začátku února 2020, co jsem ji měl pro vás, tak uplynulo skoro tři roky. Za poslední tři roky se toho pro mě hodně změnilo i pro nás všechny.
Dneska vám chci při dnešní prezentaci ukázat některé moje fotky z různých setkání nebo událostí našeho CL tady České republice. Vybral jsem do prezentace fotky od roku 2005 do loňského roku. Tato prezentace je odlišná od minulé, před třemi roky. Mezi fotkami je také pár videií z různých událostí nebo setkání.
Uvědomuji si stále to, co mi pomáhá při focení našich různých setkání nebo když fotím po Praze na mnou oblíbených místech v různých ročních obdobích. Každé roční období má něco do sebe. Focení v našem kostele sv. Apolináře je pro mě něco tak krásného, že je to fotit jako "doma", a vím, odkud je to nejhezčí fotit. Ale také se snažím přidat nový pohled na fotce.

* * *

Myslím, že tím hlavním, co mě ještě více změnilo, bylo také, že jsem se sám v té době otevřel více ostatním a začala nová krásná přátelství na naší společné cestě v Kristově přítomnosti. Toto mi dalo více také prohloubit naše přátelství.
Postupně v posledních třech letech mě žádali naši přátelé, jestli bych jim nenafotil křtiny dětí nebo jejich svatby.
Také jsem změnil svůj přístup k focení setkání nebo událostí CL.
Další z věcí, co mě dávají naše přátelství, je, že se můžeme nechat korigovat našimi přáteli a ukazovat naši cestu, jak můžeme změnit svůj život nebo přístup k různým skutečnostem. Na druhé straně vidím, že mi toto hodně pomáhá, kdy někdy musím mít v sobě odvahu a nebát se. Vidím, že když jsem někdy třeba víc unavený, tak je v hloubi mě, nejít na školu komunity, protože jsem třeba více unavený. Snažím se to vždy překonat, ale někdy to není jednoduché, a to tím, že jsem se i více otevřel ostatním a začal i fotit události Comunione e Liberazione úplně jiným způsobem, než jak tomu bylo dříve, kdy jsem měl více fotek s přírodou než s lidmi.
Mohl jsem vidět moji změnu i díky Stefanovy, který napsal článek o mě do jejich časopisu Bratrstva kněží misionářů sv. Karla Boromejského, které založil don Massimem Camisascou v roce 1985. Toto jsem si ještě více mohl uvědomit to, jak se mi za poslední tři roky změnil život, a to i díky Stefanovi. Když mi přišel do mailu zpravodaj Fraternity sv. Karla Boromejského a tam byl článek od Stefana La passione di Tomáš. Začal jsem číst, jak mě tam Stefano přesně vystihl a psal nejen o mé předchozí prezentaci fotek.

Při každé příležitosti se vlastně Tomáš ukazuje s kamerou a natáčí každou chvíli. V určité chvíli jsem si ale začal všímat rozdílu v jeho způsobu fotografování. Mezi fotografiemi, které se ke mně čas od času dostaly, jsem začal vidět, že jeho pozornost se stále více soustřeďuje na tváře lidí. Záběry se staly zajímavými, protože už nezachycovaly jen obecné momenty nebo krásné krajiny. Jako by se postupem času zabývali tím, čím lidé žili. Jako by tímto způsobem chtěl Tomáš vyjádřit to, co prožívá, co je pro něj důležité.
Byl to pro něj začátek některých vzácných vztahů, zjištění, že jeho vášeň pro fotografie se může stát způsobem, jakým „sloužil“ komunitě! V tu chvíli jsem pochopil, že Bůh Tomáše vyzval právě skrze jeho vášeň, která se tak stala příležitostí ke hře s námi v přátelství. Konečně našel způsob, jak vyjádřit to, co za tolik let nebyl schopen slovy. Tomáš díky své vášni získal nové přátele.
V posledních letech jsem se začal účastnit skoro všech gest, která nám jsou nabízena během celého roku.

* * *

Brzy si budu připomínat tři roky ve Fraternitě CL, kdy jsem se do ní rozhodl vstoupit. Uplynulé tři roky byly pro můj život hodně důležité. Následně se nám v té době (v březnu 2020) změnily naše životy díky pandemii covidu. Sám jsem viděl, jak mě chybělo moc společenství, přátelé a vše kolem.

* * *

Ale i tento čas pro mě nebyl vůbec nijak ztraceným, když se na to dívám zpětně. Protože skrze i tyto okolnosti s covidem se objevily v té době nové výzvy v mém životě. I když v covidu to pro mě nebylo jednoduché z důvodu toho, že jsem byl mimo Prahu skoro rok a půl. Dané nové výzvy přinesly v posledních třech letech také to, že se přátelství mezi některými z nás, s kterými se známe od roku 2005, proměnilo do něčeho nádherného.
Když mě v létě 2020 přizval jeden z mých přátel, zda bych s ním nechtěl spolupracovat na skupině CL na Facebooku, tak to pro mě byla velká výzva. Co mě dala naše spolupráce na skupině, že jsem začal číst články na našich stránkách hnutí CL. To mi zdůrazňoval, když jsme spolu začínali se skupinou CL na Facebooku, že je třeba číst články. Uvědomuji si, jak naše přátelství za poslední tři roky vyrostlo a je něco tak výjimečného, i když se známe mnohem delší dobu. Postupně jsme k nám přizvali další přátele, nyní jsme čtyři lidi, kteří pracujeme na skupině, kde máme zastoupené komunity z Prahy, Brna a Olomouce.
Druhým důležitým bodem pro mě v té době byla a je i nyní modlitba Růžence. Nejdříve jsem se ho na začátku covidu modlil sám, ale i jsem u toho třeba večer už usínal nebo se plně na něj nesoustředil. Na začátku adventu v roce 2020 mi přišla zpráva od jednoho z přátel, zda se nechci k nim přidat na modlitbu přes Skype.
Z mé práce jsem nebyl zvyklý mluvit před více lidmi, ale společná modlitba mi dala hodně, že mě to zbavilo strachu (obavy) a nemám s tím žádný problém. Vím, že jsem o modlitbě Růžence mluvil i se Stefanem a říkal mi, že je hodně důležitá modlitba Růžence ve společenství. Nadále však zůstala pro mě důležitá tato každodenní modlitba v naší skupině přes Skype.
Třetí bodem důležitým pro mě jsou setkání naší skupinky Fraternity CL, kde mezi sebou sdílíme, jak žijeme. A to nám pomáhá kráčet spolu na naší společné cestě v Kristově přítomnosti. Jsem za toto moc vděčný, že mohu kráčet s našimi přáteli na naší společné cestě v Kristově přítomnosti.
Čtvrtým důležitým je pro mě také modlitba Anděl Páně, který se modlíme s pár přáteli každý den před obědem.
Nakonec uvedu na závěr událost z posledních měsíců, na čem je vidět, že když se člověk otevře více našim přátelům, tak se mohou objevit i nečekané události, které bych dříve vůbec nečekal. Když mě loni v listopadu jeden z mých přátel jeden večer volal a říkal mi, zda nechci s ním spolupracovat na našich stránkách hnutí v češtině. Pro mě to je nová a krásná zkušenost, podílet na něčem, tak krásném.

Tomáš, Praha