Jaké je skutečné poselství Velikonoc nad rámec výzvy k naději, solidaritě a nasazení v boji proti nespravedlnosti? Všechny věci, které se hlásají i bez křesťanské víry?
Je to proklamace, že vzkříšením Ježíše Nazaretského byla smrt poražena a že naším osudem není „nekonečná marnost všeho“, jak Leopardi bolestně tvrdil, když toužil po nekonečnu. Je vítězství nad nicotou možné? A ne pro filozofy, ale pro obyčejné lidi, kteří truchlí nad smrtí svých blízkých; pro ty, kteří viděli své děti utopené ve Středozemním moři a touží po pohlazení útěchy? Jak je možné, že se do naší krátké historie zavádí něco věčného?

Je velikonoční ráno skutečně začátkem radikální novinky v historii?
Evangelia nám říkají ano a hlásají něco víc a jiného než čistě přirozenou touhu zůstat a nezmizet. Ale co se to ráno stalo? Rozhodně to nepřišlo z ničeho nic, ale celý život Nazaretského hlásal odlišnost, plnost nesrovnatelnou s ničím jiným. Být s Ním bylo krásné; ve všech směrech předčila moudrost zákoníků a tvrdou spravedlnost farizeů. Ježíš byl jeden z nás, ale byl také jiný a řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny, vstaň a choď,“ a neupadal do smutku. Řekl také: "Co prospěje člověku, když získá celý svět a ztratí svou vlastní duši?" Jeho duše?

O velikonočním ránu se stalo něco definitivního. V naší historii existuje definitivní bod; muž, ukřižovaný a vzkříšený, který osvětluje vše ostatní. Slzy Panny Marie Bolestné a všech matek a otců, kteří ztratili své děti, stále existují, ale Pánovo vítězství se dotýká času a sděluje se Magdaleně, apoštolům a od nich i nám jako nezastavitelný proud života. Je větší než my; není to něco, co jsme vymysleli. Pro nás by to bylo nemožné; je plodem síly Tajemství, které se citlivě sděluje. Velikonoční ráno je začátkem nové cesty celou historií.

Z toho rána a z daru Ducha se zrodila zkušenost Ježíšových svědků, která k nám sestupuje v křehkém a zároveň neredukovatelném znamení do světa, kterým je církev, nyní vedená papežem Františkem, rozšířená po celém světě. Tolik lidí, kteří jsou křehcí jako všichni ostatní, ale kteří umožňují setkat se i fyzicky s přítomností Ježíše Nazaretského, který zvítězil nad smrtí. A papež dnes dosvědčuje, že tento nový život, toto milosrdenství je pro všechny zdrojem milosrdenství, solidarity a pokoje, a to i v protikladech současnosti.
Požehnané Velikonoce!

*Metropolitní arcibiskup z Taranta a zvláštní delegát papeže pro Memores Domini