S Cecelií Dorgerovou jsme se spolu posadili v Muzeu umění v Cincinnati dva měsíce po mém prvním setkání s ní ve stejném prostoru, v němž přednesla veřejnou přednášku o sakrálním umění. Na její přednášce jsem se setkala s člověkem, jehož život – od manželství po pedagogickou a profesionální práci – je prožíván v úžasné harmonii. Kromě toho, že je Cecil manželkou a matkou, je také historičkou umění a se svým synem pracuje na dvoudílném video seriálu, v němž se dělí o umění, které lze objevit v údolí řeky Ohio. Muzeum umění v Cincinnati má rozsáhlou sbírku sakrálního umění a Ceciliny bystré oči a vhled pomáhají objevit bohatství každého díla. Papež František ve svém proslovu k umělcům cituje Guardiniho: "Situace umělce není nepodobná situaci dítěte, a dokonce ani vizionáře. Umělecké dílo otevírá prostor, do kterého můžeme vstoupit, ve kterém můžeme dýchat, pohybovat se a setkávat se s předměty a osobami, které se před námi otevírají." Zasažena jejím vystoupením o sakrálním umění a její osobě jsem ji požádala, aby se s námi podělila o svou cestu zamilování se do sakrálního umění a pomohla nám otevřít Klanění mudrců od Mistra Legendy sv. Lucie (titul neznámého malíře z Brugg) ve světle neděle Zjevení Páně.

______________

Proč jste začala studovat umění?

Když jsem vyrůstala, milovala jsem umění, ale když jsem šla na Univerzitu v Daytoně, cítila jsem, že jsem jako umělecký tvůrce omezená. A tak jsem místo tvorby studovala výtvarnou výchovu a pak učila umění na střední škole. Když jsem ale svým středoškolským studentům předávala informace o programu dějin umění na univerzitě v Cincinnati, řekla jsem si: "To bych chtěla studovat." A tak jsem se rozhodla, že se budu věnovat dějinám umění. To mě postrčilo k tomu, abych se vrátila do školy na magisterské studium dějin umění, a moc se mi to líbilo. S magisterským titulem jsem chvíli učila na Mount St Joseph's University v Cincinnati v Ohiu a měla jsem touhu vrátit se k doktorátu, ale to už jsem byla vdaná a vychovávala děti.

Nyní máte doktorát. Jaké to bylo vrátit se do školy jako matka s dětmi?

Když jsem se rozhodla vrátit se ke studiu, můj nejmladší syn byl ve třeťáku na střední škole a dcera na vysoké. Cítila jsem, že jsou obě děti dospělé, a stála jsem před otázkou, jak budu trávit čas, až budou obě z domu. Když jsem se vrátila do školy jako dospělá, zjistila jsem, že mé zaměření už je vybroušené a že mám trochu víc odvahy. Například od studia Panny Marie v umění mě zpočátku odrazovali, protože mi říkali, že když se budu držet nezápadního tématu, budu "lépe prodejná", ale já jsem věděla, že se chci zaměřit na Marii.

Proč?

Miluji obrazy Panny Marie a začala jsem se s ní sbližovat. Můj otec měl velkou úctu k Marii a já jsem to pozorovala po celý život a říkala jsem si: jak se to dá získat? Vzpomínám si, že při jednom z posledních rozhovorů před jeho smrtí jsem se ho zeptala: „Tati, jak jsi získal takovou oddanost k Marii?. A on odpověděl: "Zlato, já se prostě nemůžu dočkat, až se s ní setkám“. Jako by s ní měl ten internetový vztah a jen se s ní ještě nesetkal! Neodpověděl mi sice nijak explicitně, ale pochopila jsem, že je to pro něj něco hlubokého a opravdového.

Jak u vás došlo k oddanosti Marii?

Poprosila jsem jí. Řekla jsem: "Chci ti být blíž." Jistě, studium slov napsaných o jejích obrazech prohloubilo mé znalosti o ní a přečetla jsem všechna místa Písma, která o ní pojednávají. Ale nakonec se to stalo jako zamilování. Stalo se to pomalu a pak hluboce a teď jsem do ní prostě blázen.

Obrazy kojící Madony byly předmětem vaší disertační práce. Proč tomu tak bylo?

Než jsem odešla na doktorát, vedla jsem na univerzitě s někým z katedry religionistiky kurz s názvem "Ježíš v průběhu věků" a v kurzu byl obraz kojící Marie. Ten obraz jsem neznala, ale kojila jsem své děti a líbilo se mi to a pohled na Marii kojící Ježíše mě opravdu dojal. Z mé zkušenosti s kojením jsem zjistila, že to není jen krásný způsob, jak nakrmit své děti, ale spíše mystická záležitost. Jen Bůh mohl stvořit tuto činnost, při níž se staráte a...

Co nám obraz kojeného Ježíše prozrazuje o tom, kdo je?

Svatý František z Assisi se zaměřil na Ježíšovo lidství a dal nám první betlém. Myslím, že to bereme jako samozřejmost – právě jsme měli Vánoce a je tu betlém -, ale čím jsem starší, tím víc žasnu nad tím, co se při Vtělení skutečně stalo, že se Bůh chtěl stát člověkem v těch nejskromnějších podmínkách, narozením ve stáji, zdá se to skoro banální, říkáme to tak často, ale je to pravda! A když se Bůh stal člověkem, rozhodl se tak učinit prostřednictvím ženy – lidské osoby -, která měla za úkol Spasitele živit. Ona ho živila svým vlastním lidským tělem. Svatý František to ve svých spisech zdůrazňoval, protože pro něj zkušenost Marie kojící Ježíše zjevovala bezmocnost a závislost tohoto malého krále. V Evropě existuje mnoho oltářních obrazů, které zobrazují kojící Madonu, a udivuje mě, že právě toto lidé viděli jako kulisu, když kněz pozdvihoval hostii, a na co se kněz díval, když konsekroval Kristovo tělo. Myslím, že nám to ukazuje, že myšlenka krmení vlastním tělem je hluboce teologická a krásná. V církvi se umění vždy používalo k prohloubení zbožnosti a k oživení našich představ o svatých a o tom, co je obsaženo v Písmu.

Jaké jsou vaše zkušenosti s výukou sakrálního umění pro studenty?

Někteří neměli přirozený zájem, ale jiní ano. Velkou pochvalu jsem dostala od jednoho bývalého studenta, když řekl mému manželovi: "Naučila mě novému způsobu vidění." A já jsem mu řekla: "To je skvělé. Vzpomínám si, jak jsem jednou v postní době řekla svým studentům sakrálního umění, že se sejdeme na mši svaté v kampusu, která byla v době naší výuky, a po ní si v kapli prohlédneme umění. Byla to malá třída asi sedmi studentů a já jsem jim řekla, že je nebudu nutit jít na mši, ale že budou zodpovědní za látku, kterou budeme probírat po mši. Když jsem ten den přišla na mši, viděla jsem, že se dostavili pouze dva studenti. Byla jsem z toho smutná. Měla jsem pocit, že jsem řekla něco špatně nebo že jsem to měla vyžadovat. Ale Bůh je tak dobrý. Jedna studentka nebyla katolička a řekla: "Tahle kaple mě dohání k slzám. Při orientačním večeru jsem tady brečela a nemohla jsem se dočkat, až přijdu znovu. Děkuji, že jste nás pozvala." Jiný student mi řekl, že si odvykl chodit na mši, ale chtěl by s tím znovu začít. Tak jsem si pomyslela, že to jsou ti dva studenti, kteří tam měli být.

Je moderní umění schopno zprostředkovat posvátno?

Myslím, že v každém oboru je třeba se učit a růst. To platí i v oblasti umění a dějin umění. Určitě bychom se začali nudit, kdybychom v roce 2024 stále malovali jako Fra Angelico. Když se podívám na některé moderní sakrální umění a jsem opravdu vnímavý, je to docela krásné, protože vás nevede za ruku jako renesanční a středověká díla. Chce to více kontemplativní a otevřené vnímání toho, co se tam děje. Tohle odhalení se mi líbí. Myslím, že je možné objevit posvátno i v moderním umění, které se záměrně nesnaží zobrazovat nic náboženského. Jednou z mých hrdinek je světoznámá sestra Wendy. Byla to kontemplativní jeptiška, která studovala dějiny umění a zemřela v roce 2018. Mluví o Rothkovi jako o jednom z nejduchovnějších umělců a v Muzeu umění v Cincinnati je Rothko. Když jsem si přečetla její komentář o Rothkovi, šla jsem si před něj na půl hodiny sednout, ale pak jsem se zvedla k odchodu a pomyslela si: "Nechápu to." Takže možná potřebuju celou hodinu! Sestra Wendy se modlila mnoho hodin denně, takže si myslím, že chyba je na mé straně. Dokázala najít Boha ve všem, což si myslím, že je opravdu smysl: najít Boha ve špatných zprávách, najít Boží přítomnost v člověku, který vás štve, najít Boha v západu slunce a laskavosti druhých.

Podle toho, jak o umění mluvíte, se zdá, že láska k sakrálnímu umění vám pomáhá setkávat se s jinými uměleckými žánry a užívat si je. Co provokuje tuto otevřenost?

Jsme stvořeni k Božímu obrazu a podobě a on je stvořitel a milovník stvoření. Miluje nás, protože nás stvořil. A tak pokud zjistíme, že milujeme věci, které byly stvořeny, myslím, že se to protíná s naší podobností Bohu – i když to není obraz Marie a Ježíše, svatého Josefa atd. Jedním z mých nejoblíbenějších děl všech dob jsou Rodinovi Měšťané z Calais. Jeho příběh vypráví o tom, jak se šest občanů vzdalo, aby král Eduard zrušil obléhání Calais během stoleté války. Uzavřeli dohodu, že obětují své životy za to, aby byl zbytek obléhání města zrušen. To je christologické.

Mohla byste mi ve světle neděle Zjevení Páně pomoci vidět více v díle Klanění mudrců v Muzeu umění v Cincinnati?

To je skvělý nápad. Na tomto obraze se umělec vyžívá ve své schopnosti malovat texturu a látku. Všimněte si krásných zlatých okrajů na tunice krále a šperků na jejich korunách a čelenkách, jejich měkkých kožených bot, které se louží u kotníků, a této malé zdobené korunky. V popředí jsou postavy největší, ve středním plánu jsou menší a v pozadí jsou stále vidět detaily, ale jsou drobné. To je způsob vyjádření perspektivy, který se nám může zdát samozřejmý, ale v té době to byl nový vynález. Barva v pozadí – tato modrozelená barva – se nazývá atmosférická perspektiva, takže nejblíže k nám máme živé barvy, ale jak se díváme dál dozadu, barvy se stávají méně živými. Všimněte si také, že město v pozadí není Betlém, ale architektura typická pro severní Evropu. Pro příběh o Mudrcích je typické, že je zde zobrazeno více ras, což naznačuje, z jak vzdálených oblastí přišli. Myslím, že nám to pomáhá rozjímat o tom, jak příběh o narození Ježíše Krista jako našeho Spasitele a krále zasahuje celý svět.

Návštěva mudrců je obsažena výhradně v Matoušově evangeliu, zatímco zpráva o pastýřích, kteří se Ježíšovi klaněli poté, co se jim zjevil anděl, je v Lukášově evangeliu. Tito pastýři byli noční hlídkou – nejnižší ze spodiny společnosti.Páchli stejně jako ovce, o které se starali, přesto se jim zjevil Boží anděl a oni běželi do stáje. Kristus se setkává s nejnižšími vrstvami společnosti. A pak v Matoušově evangeliu čteme o nejvyšších, nejváženějších mužích, které přilákala zpráva o mesiáši. Vidíme je zde připravené, aby ho přivítali. Co to pro nás znamená? No, my jsme pravděpodobně někde uprostřed, mezi těmi nejnižšími a nejvyššími, a nepřitahuje nás také zpráva o mesiáši?
Nechci tuto dobrou zprávu považovat za samozřejmost, ani na minutu. Chci spěchat do stáje a skutečně o této velké události uvažovat. Chci prožít ono prozření – zjevení, které vás nutí klanět se Bohu, který vás tolik miluje. A po tomto setkání s malým králem byli ve snu osloveni, aby se vrátili do svých domovů jiným způsobem a vyhnuli se Herodovi. Nevydáváme se po setkání s Kristem vždy novou cestou?

Cecilinu připravovanou knihu Universal Mother – A Journal for Finding Yourself in Mary si můžete předobjednat na Amazonu nebo Barnes and Noble. Obsahuje dvacet mariánských obrazů od Holly Schapker, které zobrazují Marii v různých dobách a prostředích. Obrazy jsou doprovázeny Cecilinými osobními úvahami a otázkami, které čtenářům pomohou ponořit se do vlastních zkušeností a reakcí na umění a téma jednotlivých obrazů.