Den pro život se příliš často redukuje na střet mezi menšinou, která hájí hodnotu života, zejména v jeho nejkřehčích okamžicích (těhotenství, narození, postižení a stáří), a většinou, která je většinou lhostejná, ale je schopna silných nároků (politických, mediálních a nyní stále častěji i právních) v otázkách, jako jsou eutanazie, potraty a nová domnělá práva. Tak se stává, že si navzájem nenasloucháme a nerozumíme si.

Obě strany jsou si paradoxně podobné ve zdůrazňování hodnot, jako je přijetí, soucit, doprovázení a milosrdenství, ale dochází k diametrálně odlišným závěrům. Totéž, i když v jiných termínech, se děje v případě války nebo migrantů, dalších témat, která jsou v centru Dne pro život: všichni chtějí mír, ale jaký je ten nejspravedlivější mír? Zatímco se o tom diskutuje, umírají nevinní muži, ženy a děti. Mezitím, navzdory výzvám ke zvýšení porodnosti, se na celém světě ročně provede více než 40 milionů potratů a roste počet úmrtí v důsledku eutanazie a asistované sebevraždy. Skutečné "dobrovolné" zabíjení. Tolik debat a tolik dobrých úmyslů, ale nakonec si člověk dál dělá, co chce: z druhých a především z těch nejslabších, ale také ze sebe. Člověk chce vytvořit svět bez Boha a staví se na jeho místo. Výsledkem je téměř vždy násilí, likvidace těch, kteří vadí. Je to tentýž utopický klam, jaký zažily totalitní ideologie, který přetrvává v jiné podobě.

Pro křesťany naší doby se tak nabízí stejná alternativa, která přetrvává od dob Krista: Ježíš, nebo Barabáš? Moc Boží, nebo moc lidská? To je podle mého názoru jádro Dne pro život: život je tajemstvím, protože je viditelný a citelný, ale ne ovládaný. Jak řekl otec Giussani: "Jsem-li pozorný, tedy jsem-li zralý, nemohu popřít, že největším a nejhlubším důkazem, který vnímám, je to, že se netvořím, že se netvořím sám. Nedávám si bytí, nedávám si skutečnost, že jsem, jsem 'dán'". Problém Boží přítomnosti jako určujícího faktoru života tedy nelze obhájit tím, že jej zredukujeme na ideologickou opozici. Ježíš, který zemřel a vstal z mrtvých za všechny, zjevil Boží láskyplné panství nad existencí. Jde tedy o to ho napodobovat a vydávat svědectví o "překvapivé síle života".

Jde o to, abychom jako křesťané sdělovali krásu, s níž jsme se setkali a kterou i přes všechny těžkosti každý den znovu objevujeme. Den pro život se tak může stát velkým momentem dokumentace toho, co srdce člověka potřebuje: Někoho, kdo ho vzkřísí, kdo ho navždy zachrání. A to i v omezení a bolesti. Vždyť "všechno plyne", jak říká V. Grossman, ale sláva Krista, pokorného a trpícího na kříži, tatáž sláva matky, která vidí svého syna trpět v nemohoucnosti a s něhou ho doprovází, svědčí mu o naději lásky, sláva nemocného, který nabízí Bohu tajemný smysl své nemoci pro spásu každého z nás, tato sláva nemizí. A právě tato sláva mění svět.

Davide Prosperi
Předseda Fraternity Společenství a osvobození

Zdroj: www.avvenire.it