Nedávné iniciativy regionální vlády Emilia-Romagna v oblasti lékařsky asistované sebevraždy jsou podle našeho názoru metodicky i věcně zcela nevhodné. Především v tom, že považuje tuto otázku za regionálně významnou, a pak v rozhodnutí přistoupit k usnesení, které vyprazdňuje smysl případné sněmovní debaty a které ve skutečnosti končí nekritickým přijetím žádosti, kterou sdružení Luca Coscioni adresovalo regionům, aby umožnily přístup k postupům pro lékařsky asistovanou sebevraždu ve velmi krátké době: pouhých 42 dní!

Zdá se, že tento "regulační spěch" chce parlamentní a kulturní diskusi, která probíhá v celé zemi, vnutit nový časový rozvrh a násilně zavést předpisy týkající se konce života, které by mohly podkopat samotnou myšlenku přijetí, soucitu, péče a obětavosti, na nichž byla založena naše civilizace. Život není absolutní hodnotou, ale je hodnotou základní. A je základem všech práv. Zřeknout se ho neznamená prosadit právo, ale zříci se všech práv. Považovat to za civilizační výdobytek nepomáhá, spíše uvadá společnost, která je ve skutečnosti stále nudnější a sterilnější.

Iniciativa vlády je závažná, protože podkopává kulturní základy, které umožňují integrální pohled na člověka, na němž byl historicky založen vývoj naší civilizace. Pouze pohled na člověka, který je schopen pochopit jeho nekonečnou hodnotu, může ve skutečnosti vytvořit autentický princip péče: "Jsi v očích mých tak drahý, vzácný. Neboj se, já budu s tebou." (Izajáš, 43).

Abychom zachovali tuto pozitivní trajektorii, z níž v minulosti vznikly například nemocnice a místa péče o nevyléčitelně nemocné, domníváme se, že nejnaléhavější reakcí je podpora růstu struktur schopných nabízet služby paliativní péče v celém regionu, aby bylo možné skutečně lidsky doprovázet ty, kteří se ocitli v situaci utrpení, zranitelnosti a křehkosti. S ohledem na hluboké a tajemné důsledky, kterým každý člověk čelí v nemoci a na konci svého života.

V tomto ohledu nás utěšují slova kardinála Zuppiho, zejména když zdůrazňuje, že "život musí být chráněn přiměřenou péčí, která dává důstojný konec a neomezuje se na pouhé poskytování zdravotní péče. Musíme obnovit ono terapeutické spojenectví mezi lékaři, rodinnými příslušníky a nemocí, které je nezbytné, aby nikdo nezůstal sám a necítil se osamělý."

Bologna, 14. února 2024
Společenství a osvobození Emilia-Romagna