1. Dějiny jsou zabydleny příslibem

I když obvyklé diskurzy naznačují rezignaci na nevyhnutelný úpadek, i když kroniky přesvědčují o bezútěšnosti kvůli nenapravitelné převaze nespravedlnosti, i když statistiky a dojmy vypovídají o neplodné společnosti bez budoucnosti, Slovo oznamuje, že dějiny jsou zabydleny příslibem, který Bůh přísahá Abrahamovi: Utvrdím svou smlouvu s tebou i s tvými potomky po tobě, z pokolení na pokolení, jako smlouvu věčnou, abych byl Bohem tebe i tvých potomků po tobě.
Bůh je věrný smlouvě s Abrahamem a jeho potomky a Pán Ježíš naplnil zaslíbení tím, že prolil svou krev za novou a věčnou smlouvu.
Bůh je důvěryhodný a ti, kdo věří v Otce našeho Pána Ježíše Krista, žijí v důvěře, chodí ve víře a vědí, že Bůh plní svůj slib.
Vyznáváme svou víru: důvěřujeme Bohu a nenecháme se strhnout jako ti, kdo nemají naději. Čteme dějiny, abychom rozpoznali znamení Boží věrnosti. I příběh monsignora Giussaniho, stejně jako příběh mnoha svědků, které známe, se stává znamením, že Bůh nadále působí způsobem, který nečekáme, v souvislostech, které se zdají být nepravděpodobné. A tak v letech, kdy bylo považováno za samozřejmé a téměř povinné zpochybňovat církev a považovat poselství a odkaz na Krista za nepřijatelné a zbytečné, vystoupil otec Luigi Giussani ve veřejné škole, aby vzbudil nový zápal pro rozpoznání naplnění člověka v Kristu.

V dějinách přebývá zaslíbení, protože Bůh je věrný, a vděčnost a obdiv k otci Giussanimu nás přivedly k tomu, abychom společně rozpoznali znamení Boží věrnosti v obdivuhodné plodnosti charismatu, které Bůh svěřil otci Giussanimu.
V dějinách přebývá zaslíbení a příběhy tolika Božích mužů a žen povzbuzují naši důvěru: Bůh je věrný! Věříme v Boha! A kráčíme ve víře a prosíme o dar trpělivosti pro ty, kdo ještě nevidí, a prosíme o svatost sounáležitosti bez lítosti, o vděčnost bez nároku na odměnu, o prosté rozlišování, abychom rozpoznali dílo, které pro nás Bůh dnes koná.

2. Pokušení, která podkopávají důvěru v zaslíbení.

2.1. Pohoršení pravého oka
Pokušením pravého oka je pohled, který pohoršuje: pohled plný podezření, pohled plný zloby, pohled plný pohrdání.
I pro ty, kdo jsou dědici Abrahamova zaslíbení, totiž existuje pokušení pravého oka, které se cítí být správné, a proto se cítí oprávněné soudit druhé jako nespravedlivé. Uvažuje o tom, co se děje, a pohoršuje se: kde skončíme? Zapomíná na vlídnost a milosrdenství a odsuzuje hříšníka kvůli hříchu, prohlašuje bratra za nepřijatelného, protože jeho chování je nepřijatelné.
V zápalu pro dobro, které je přirozené pro každý vzrůstající okamžik hnutí, charismatu, iniciativy, se vkrádá nebezpečí pohoršení pravého oka, tj. domněnky určitého monopolu na Boží zaslíbení.
Kéž nám upřímnost věrnosti otce Giussaniho vůči církvi pomůže odstranit pohoršení pravého oka, to znamená dívat se s laskavostí na každého bratra, každou sestru, každé období života církve, které je nám dáno žít.

2.2. Skandál pravé ruky
Pokušení pravé ruky je stát se příčinou pohoršení, protože místo aby se otevřela, aby dala, uzavře se, aby zadržela, místo aby se nabídla k výměně pokoje, tvrdošíjně se stáhne, aby vyhlásila cizost.
V každém společenství, v každém církevním kontextu se může vplížit duch rozdělení, sbližování, které vylučuje, vytváření spojenectví, které vytváří jakousi spoluvinu na odporu proti druhým.
Rozdělení, ruce, které si nevyměňují pokoj, jsou pohoršením pro dědice jediného Božího zaslíbení.
Soudržnost, kterou Hnutí zajistila směrodatná osobnost otce Giussaniho, je i nadále principem jednoty, který vylučuje pohoršení pravé ruky.

2.3. Pokušení cizinky
Pokušení cizí ženy je narážka na svádění, které vede k nedůvěře v Boží zaslíbení. Cizí žena představuje každé svádění, které slibuje med a pak nutí lidi pít pelyněk: je to pokušení toho, co je cizí Boží moudrosti. Cizí žena svádí pokušením moci, bohatství, společenské prestiže. Cizí žena je ta, která vás opravňuje chlubit se tím, co máte, co jste dokázali. Říká: jsi silný, jsi krásný, jsi velký. To je to, co jsi dokázal udělat svou vlastní silou. Máš dobrý důvod se chlubit.
Pokušení cizí ženy vede na kluzké cesty, které vedou ke smrti.
Boží hlas ať je vodítkem pro kroky všech: Všímejte si mé moudrosti a naslouchejte mému rozumu ... naslouchejte mi a neodvracejte se od slov mých úst ... aby vaše práce neskončila v domě cizince (srov. Př 5).

Oslavme s vděčností výročí, která tyto dny připomínají, a otevřeme své oči naději a uvědomme si, že dějiny jsou zabydleny příslibem nevyčíslitelné plodnosti a že Abrahámova cesta vede k Ježíši. Následujme příkladu otce Giussaniho, abychom byli věrní, důslední, pokorní, velkorysí, abychom také překonali zlovolné pohoršení, nepřátelskou ruku, zákeřnou modloslužbu.