2022. S našimi přáteli z Galatra a Reggio Calabria jsme se sešli na duchovních cvičeních Fraternity v Gerace, středověké vesnici na Aspromontanských výšinách s výhledem na Locri. V rodině jsme prožívali těžké období, kterému dominovaly velké potíže, včetně ekonomických, což často vedlo ke zbytečnému napětí a následnému hněvu. Snažil jsem se však to vše prožívat s klidem, vždy jsem o tom hovořil s přáteli a svěřoval vše do Boží vůle.

Už více než čtyřicet let prožívám krásnou zkušenost tohoto hnutí a snažím se, aby se ho zúčastnila i moje žena, ale ona se k tomu vždy stavěla odmítavě. K mému překvapení mi po třiceti letech společného života řekla, že se chce také účastnit duchovních cvičení Fraternity v Gerace. Při té příležitosti se seznámila s naší malou skupinou členů Fraternity a se všemi navázala výjimečný vztah. I nadále ji to přitahuje! O měsíc později tatáž skupina se svými rodinami tráví nejprve v Galatru, naší vesnici, a pak v Serrastrettě dva dny společně. Pro mou ženu se tyto chvíle stávají ověřením setkání v Gerace. Pozoruji na ní velkou radost a klid. Doma mi říká, jak byl den krásný, zejména pro pozornost věnovanou maličkostem. Nic neříkám, nechávám ji mluvit a uvnitř děkuji Bohu.

Od té chvíle nevynechá jediné gesto hnutí, někdy sice bojuje s prací, ale chce být u toho. Teď mi připomíná všechno, od Školy komunity až po předplatné na Tracce. Účastní se také exercicií 2023 v Corigliano Calabro, kde sídlí Fraternita Kalábrie, a říká mi, že je to, jako by všechny znala už dlouho. Doma vyjádří přání vstoupit do Fraternity. "Co mám dělat?" ptá se mě. Pomáháme si a ona se přihlašuje.

Přicházejí letošní Exercicie, nastolujeme problém, jak se tam dostat, protože máme finanční potíže. Nejdříve si myslíme, že pojede jen jeden, pak vše svěříme Bohu a rozhodneme se, že se zúčastníme oba. Začínám nekouřit, vyhýbám se jiným výdajům a od ledna do března sháním, co potřebuji na registraci. Stejně tak sháním, co potřebuji na cestu, a na zmrzlinu, na kterou si v sobotu večer zajdeme.

Moje žena se mě ptá: "Jak se platí do společného fondu?" Od té doby, co jsem přestal pracovat, jsem ho neplatil. Rozhodli jsme se platbu obnovit jako výchovné gesto. Tolik let jsem se usilovně snažil "přivést" manželku do hnutí, ale rozhodně jsem na to šel špatně. Díky věrnosti naší skupince, bez plánů a úvah a žití životních okolností tak, jak se dějí, se stalo to, o čem jsem si nemyslel, že by se mohlo stát: zázrak!

Díky této společnosti, která mě denně provází mými dny - navzdory všem mým těžkostem, dokonce i hořkosti, kterou život přináší, a všem mým hříchům - mohu říci, že jsem milován, objímán tímto Tajemstvím, milován láskou, která nemá hranic, a jsem si jist, že Kristus se nade mnou ve svém nekonečném milosrdenství slitoval.

Děkuji Pánu za to odpoledne v dubnu 1974, kdy jsem náhodou vstoupil do kostela a od té chvíle to všechno začalo. Absolvoval jsem pouze povinnou školní docházku a bylo pro mě, alespoň zpočátku, velmi těžké se udržet, ale dnes, pokud jsem tím, čím jsem, je to díky hnutí, které mi dalo vysoký "lidský rozměr" a učinilo mě věrným sobě samému, zdůraznilo mě takového, jaký jsem. Děkuji Pánu, že jsem se setkal s hnutím, které mě neustále vyzývá, abych dával svému životu smysl. Díky této společnosti jsem šťastný.

Děkuji Pánu, že nám dal otce, jako byl otec Giussani, který si při setkání s Kristem nenechal tuto velkou Krásu pro sebe, ale učinil nás všechny účastníky. Nyní " vidíš, že slunce je!", jak říkával Carras.
Giuseppe, Galatro (Reggio Calabria)