Jak fascinující je charisma v církvi. Fascinace charismatem spočívá v tom zvláštním zápalu, v té nikdy předtím nezažité intenzitě, kdy vidíte jiskru Boží slávy, která září v běžných událostech.

Jak fascinující je charisma. Věci, které člověk vždycky slýchal, se najednou zdají být zjevením. Obvyklé praktiky, které charisma předpokládá, se stávají nadšením a lidé cítí, že tato slova, tento postoj, tento způsob chování vykládá nejhlubší pravdu, probouzí v každém člověku nový život, novou prostotu, nové ztotožnění.

Jak fascinující je charisma. A vy, kteří jste zde, a všichni, kdo se s charismatem otce Luigiho setkali, za to musíte - nakolik to chápu - poděkovat. Protože církev ve své starobylé pravdě získala tuto novou nádheru, protože osobní cesta v její obvyklé zkušenosti byla probuzena k radosti, k vděčnosti, ke schopnosti čelit životu, který má v sobě něco nádherného.

To je přitažlivost, kterou má charisma. A tak chci právě toto popřát všem, kteří se setkali s charismatem otce Giussaniho, aby si uchovali tuto vděčnost a tuto radost a vytvořili jedno srdce a jednu duši. V dějinách hnutí - tak početného hnutí, které se zabydlelo v tolika životních zkušenostech a na tolika místech na zemi - se vždy může stát, že se objeví rozdílné interpretace, že vztahy mezi lidmi mohou zažívat napětí, a to se může stát, ale nyní, když se církev zavázala podporovat tuto fázi procesu ověřování blahořečení, se mi zdá, že je to chvíle, kdy si všichni, kteří v otci Luigim rozpoznali originálního a fascinujícího interpreta křesťanského života, mohou navzájem říci: "Zapomeňme na to, co nás odlišuje, co nás vzdaluje, co někdy ztěžovalo naše vztahy... zapomeňme na to, pojďme společně, oživme to podstatné". Zde, ať je tato oslava, ať je tento začátek procesu pozváním k rozpoznání radosti z toho, co nám Pán dal skrze otce Luigiho.
Charisma je fascinující a může nám umožnit přesáhnout určitou částečnou vizi, určitý postoj možného nepochopení.

A jak nové je charisma: dar Ducha vnáší do církve něco, co doba potřebuje. A novost charismatu někdy vstupuje do dějin církve se silou a zápalem, který může také vyvolat zmatek, nepohodlí všech kolem. Zatímco ti, kdo se tímto charismatem řídí, cítí nadšení a někdy riskují, že se budou cítit nejlépe, pak je kolem cítit jakýsi neklid, jako by to způsobovalo rozruch a mohlo vyvolávat i odpor. A to bylo přítomno i v dějinách Společenství a osvobození, ve všem, co poznamenalo naši dobu, zejména naši diecézi, naši zemi. Nové charisma, vášnivý zápal, který se přirozeně setkával i s vyhrocenými situacemi, provokativními postoji. Ale nyní, když začínáme tento svědecký proces, nechceme rekapitulovat prvky, které mezi námi vyvolaly nepohodlí nebo napětí. Skutečnost, že se církev rozhodla, že jsem se já jménem církve rozhodl zahájit tento proces, říká, že "vstupujeme do nové fáze", do fáze, v níž lze ocenit krásu, i když ne vždy odpovídá očekávání, v níž lze i vztahy s různými jinými sdruženími, hnutími, institucemi chápat jako přijatou milost, i když to s sebou neslo fázi usazování, která nebyla bez obtíží.

Zde bych nám všem chtěl popřát toto: aby se všichni příznivci Společenství a osvobození a všech dalších forem, v nichž toto charisma vstoupilo do dějin, cítili sjednoceni a aby se celá naše církev cítila povolána děkovat Pánu za vykonané dobro a také překonávat těžkosti, které jsme někdy trpěli. V tom jsme sjednoceni, abychom děkovali Pánu za to, co jsme obdrželi. A proto jsme ochotni překonat to, co vyvolalo napětí, nepohodlí, možná formy odporu, které je třeba překonat.

Chceme zde přijmout tuto milost, pocítit, že radost vítězí nad vším váháním, že společenství, bratrství a láska sbližují vše, co se obtížně sbližovalo. Chceme děkovat Pánu, protože charisma otce Giussaniho přineslo tolik dobra tolika lidem. Chceme děkovat Pánu, protože rozhodnutí zahájit tento proces znamená závazek všech církevních složek najít vyšší bod jednoty. Proto děkujeme Pánu.

A já chci z celého srdce poděkovat otci Enniovi, jeho spolupracovníkům a všem, kteří nás dovedli až sem. Dvanáct let není málo, byla to složitá, intenzivní, především kvantitativně náročná práce. Proto nyní musím vyjádřit vděčnost za to, co bylo vykonáno, a podpořit tuto etapu, kterou dnes zahajujeme a která vypadá tak slibně.

Kéž nás Pán shromáždí, sjednotí v jednom srdci, v jedné duši, požehná těm, kdo jsou povoláni k účasti na tomto tribunálu, a požehná nám všem.

*Arcibiskup milánský

Pozdrav Davideho Prosperiho, předsedy Fraternity Comunione e Liberazione (Bratrstva Společenství a osvobození).
Vaše Excelence, jménem celého hnutí Společenství a osvobození, a pokud mohu, také jménem všech, kteří jsou zde z vděčnosti a náklonnosti k osobě dona Giussaniho, bych vám v tuto chvíli rád vyjádřil jediné slovo, a to slovo zní "děkuji". Děkuji vám za to, že jste se rozhodli zahájit tuto novou fázi procesu, a děkuji vám, že jste nás tu shromáždili, abychom tento okamžik prožili společně.
Děkuji tedy především Vám, Vaše Excelence, a spolu s Vámi Mons. Apecitimu, postulátorce Chiaře Minelli a všem, kteří přispěli a od nynějška přispějí k věci, která bude pokračovat v čase, který Bůh dá. Dnes si pokud možno ještě o něco více uvědomujeme, jak velkým darem bylo a je pro každého z nás setkání s otcem Giussanim a jeho charismatem a jak obrovský úkol nám byl svěřen pro slávu Krista ve světě a jeho jediného těla, kterým je církev.
Děkuji.