"Na tomto místě budu udílet pokoj" (Ag 2,9). V posledních týdnech se některé naše univerzity - podobně jako mnohé další na celém světě, počínaje Spojenými státy - staly dějištěm okupace ze strany skupin studentů, kteří požadují izolaci izraelských univerzit prostřednictvím bojkotu výzkumných vztahů, které s nimi mají italské univerzity. Střety a demonstrace nacházejí svůj raison d'être v tomto principu: někteří by neměli právo účastnit se dialogu, jenž se rodí z výzkumu a kultury, jejichž je univerzita propagátorem i mimo hranice politiky. Protesty dokonce v některých případech vytvořily zastrašující atmosféru, která vedla izraelské nebo židovské studenty k tomu, aby na univerzitu nechodili ze strachu, že budou napadeni. Chtějí zabránit komunikaci a výměně informací mezi univerzitami z různých zemí, které mohou udržet cesty k míru a spravedlnosti otevřené i tam, kde je politika států uzavírá. Požadavky na zrušení společných výzkumných projektů se jeví (obsahově a často i formou svých požadavků) v rozporu s hodnotou, více než sdílenou, kterou by chtěly potvrdit, kterou je zastavení všech forem násilí a nespravedlnosti.

Prezident republiky Sergio Mattarella k tomu řekl: "Univerzity byly vždy místem svobodné diskuse, kritiky a dokonce i nesouhlasu s mocí. Debata, kritika a nesouhlas spojují univerzity všech zemí, jsou nad hranicemi a nad protiklady mezi státy." (Projev u příležitosti slavnostního zasedání univerzitního výboru převzetí čestného titulu na univerzitě v Terstu, 12. dubna 2024). Univerzita má za své poslání stavět mosty nad zdmi, které mohou být postaveny mezi státy, národy nebo ideologiemi, a to právě proto, že se v podstatě vyznačuje touhou po poznání, kritikou předsudků a neúnavným hledáním pravdy. Spolupráce při tomto hledání proto může hrát zásadní roli při budování míru právě tam, kde politika nemusí být schopna najít řešení. Samozřejmě se nejedná o nevybíravou spolupráci: vždy je třeba vymezit její hranice, sledovat možné nevhodné a instrumentální využití výzkumu a institucí.

Čím více je univerzita pojímána jako místo setkávání učitelů a studentů z různých kultur a národů, kde každý může nabídnout své svědectví, vědecké i lidské, jako hledače pravdy, tím více se může stát půdou pro vztahy, zrajícími pokusy o mír, a tedy i generativním bodem naděje. Kardinál Pierbattista Pizzaballa to nedávno připomněl takto: "Věřím, že protilátkou proti násilí a zoufalství, ať už pochází odkudkoli, je vytvářet naději, vlévat naději, vytvářet naději, vychovávat k naději a míru. Školy a univerzity v tomto mají klíčovou roli." (Projev při zahájení akademického roku 2023-2024, Katolická univerzita v Římě, 15. ledna 2024) Právě ze vzdělávacích míst musíme vždy vycházet, abychom překonali ideologické zábrany: právě ve školách a na univerzitách se totiž formuje mysl a srdce mladé generace, která je snáze nakloněna změnám, na které závisí možnost jiné budoucnosti.

Nechceme se vyhýbat osobní a společenské odpovědnosti, kterou s sebou nese veškeré vzdělávání a veškeré změny. Je to opět kardinál Pizzaballa, který to zdůrazňuje: "V tomto kontextu velké dezorientace je tedy každý ze své strany povolán být prorokem [...]. Pokud se najdou tací, kteří budou i nadále tvrdošíjní v umění válčit, my budeme ještě tvrdošíjnější v umění nastolovat mír, budeme se specializovat na to, abychom byli léčiteli raněných, staviteli míru, obnoviteli toho svatého chrámu, jímž je člověk: 'Na toto místo vložím pokoj' (Ag 2,9)". To není jen úkolem univerzity, ale také každého z nás: přinášet za všech okolností, počínaje těmi nejvšednějšími, naději, kterou žijeme, a sdílet osudy druhých, jejich potřeby, pracovat v přítomnosti na tom, aby se kontext, v němž se nacházíme, stal lidštějším. Mír se buduje počínaje sebou samým, svou vlastní situací, spolu s ostatními, kteří mají stejný ideál, a šíří se zdola: žít ho, být jeho svědkem, každý den, je prvním a základním příspěvkem, kterým může každý z nás k míru přispět, především na Blízkém východě a na Ukrajině.

Univerzitní studenti Comunione e liberazione (CLU)