Od 18. června otřásají Keňou gigantické protesty, které se rozšířily nejméně do 40 ze 47 provincií země a vyvrcholily smrtí asi dvaceti protestujících (podle některých místních novin je však obětí více než 50) a zatčením desítek civilistů. Ti, kteří vyšli do ulic proti finančnímu zákonu prosazovanému kontroverzním prezidentem Williamem Rutem, opatření, které bylo okamžitě staženo a které by postihlo nejzranitelnější vrstvy obyvatelstva, byli mladí lidé. "Nikdy jsme neviděli hnutí, jako je toto, původně pokojné demonstrace koordinované prostřednictvím sociálních sítí, vedené mladými lidmi z celé Keni," říká Antonino Masuri, ředitel nadace AVSI v Nairobi.

"Něco se však zvrtlo a možná kvůli infiltraci, není jasné jak, přerostly ve střety s armádou. Sami jsme zažili chvíle velkého napětí na ulicích v blízkosti místa, kde žijeme a pracujeme. Obavy o náš tým, o mladé lidi, které hostíme jako dobrovolníky, a o naše lidi jsou velké, ale tato situace představuje také velkou výzvu: co vlastně chceme? Co je nám drahé? Nemám hotové odpovědi, ale mohu tyto otázky vložit pouze do Božích rukou. Proto chodím každé ráno na mši svatou, modlím se růženec za mír a pak se dávám do práce. Jsem si jistá, že Ježíš zvítězil, jinak by nic neodolalo. I v tomto chaosu je možné být svobodný, protože Bůh nám dal krásné místo, kterým je Afrika, a společnost přátel, s nimiž můžeme vše sdílet. Vždy na mě zapůsobí inteligence otce Giussaniho, který nám připomíná, že skutečná svoboda je zkušenost pravdy o sobě samém."

Peter Matenghe, vedoucí CL v zemi, tento názor opakuje.

"Nepořádek nás zaskočil, protože nikdo z nás si nedokázal představit, co se v srdcích našich mladých lidí bouří. Byl jsem ohromen obrovskými davy, které se objevily v ulicích. Samotné odhodlání, energie a koordinace byly fantastické. Mladí lidé, zejména generace Z, jak se sami definují, najednou projevili velký zájem o témata, která jim byla dříve cizí. Dokonce i moje obvykle zdrženlivá, ale zvídavá dospívající dcera se najednou stala velmi otevřenou a sdílela příspěvky na sociálních sítích, které zpochybňovaly status quo. Zasáhla mě tato touha po svobodě, kterou stejně jako její vrstevníci hlasitě vyjadřuje". Volají po spravedlnosti, protože země se už léta nachází v mimořádně obtížné situaci. Vláda se snaží udržet své finance v pořádku (mezinárodní dluh je extrémně vysoký), korupce je endemická, chybí pracovní místa a perspektivy, nemluvě o přírodních katastrofách, které Keňu v posledních letech postihly: od invaze sarančat, která zničila úrodu, až po záplavy, které vyhnaly z domovů tisíce lidí a vyvolaly poplach kvůli šíření nemocí, jako je cholera a malárie. Uprostřed toho všeho znehybnění politické třídy, která se pouze obohacovala na úkor civilistů, zhoršilo klima.

"I protestující jsou však ve svých požadavcích zmatení, neexistuje jasný popis toho, co vlastně chtějí. Po počátečním požadavku na stažení finančního zákona, kterému prezident vyhověl, pokračovali ve výzvách k jeho odstoupení a rozpuštění parlamentu. Bude stačit několik dobrých kroků vlády, aby je uklidnila? Za současného stavu nic nenasvědčuje tomu, že by se tak mělo v dohledné době stát. Mnozí z nich jsou naštvaní, domnívají se, že generace jejich rodičů má státem a církví vymyté mozky, a proto není schopna přinést nic nového. Ptám se sám sebe: ale je to opravdu tak? Jsme opravdu takoví?" Naštěstí, říká Peter, má místo, kde se může těmito otázkami zabývat, a tím je jeho škola komunity.

"S přáteli z Fraternity se snažíme posuzovat dění v naší zemi ve světle toho, co jsme potkali, a tak přemýšlíme o tom, co nám Giussani tolikrát řekl o událostech roku 1968. Proč se najednou objevilo zpochybnění statu quo, autority, církve, tradice? Kdy jsme opustili základní principy? Giussani říká: "Křesťan, když jedná, je revoluční už z principu." Byli jsme tomuto principu věrní? Při četbě jeho životopisu jsme znovu objevili, že je možné čelit dějinným turbulencím s důvěrou a nadějí. V práci na osmé kapitole Náboženského smyslu nám otec Giussani připomíná, že pokud opustíme metodu, cestu, riskujeme ztrátu svobody. Keňa je v chaosu, ztratit cestu by nebylo těžké a po ruce nejsou žádná snadná řešení. Čím více však vidím probíhající demonstrace, tím více chci prohlubovat práci školy komunity."