Toto léto moje škola komunity zahájila charitativu s Isaiah House, domovem pro děti, které vstupují do pěstounské péče po dobu čekání na umístění v rodinách. Dům podporuje sociální pracovníky i pěstounské rodiny, což je poslání, které je blízké srdcím mnoha lidí z naší komunity.

Mnozí z nás už roky mluvili o tom, že bychom jako komunita měli zahájit nějakou charitativní práci, i když jsme od pandemie vlastně nic moc charitativního společně nedělali. Měli jsme touhu něco podniknout, ale stále jsme nacházeli nějaké výmluvy — nemohli jsme najít čas nebo místo, které by vyhovovalo všem, jak zapojit děti atd. Nabídka hnutí, co se charitativní práce týče, je specifická: komunita se jí má věnovat společně. Mnozí z nás už byli zapojeni do různých aktivit ve svých farnostech, školách a komunitách jako jednotlivci nebo rodiny, ale uplynulo již hodně času od chvíle, kdy jsme něco podnikli společně jako komunita. V posledním roce byl párkrát zmíněn Isaiah House a začala jsem je sledovat na sociálních sítích. Ale pořád jsme o tom jen mluvili a nikdy jsme vlastně nic víc neudělali.

Toto léto mě moje kamarádka Julie vyzvala, abych učinila první krok a oslovila Isaiah House. Požádala mě o to v době, která pro mě byla velmi těžká. Postupně jsme zjišťovali, že adopce, v niž jsme doufali, nebude možná. Trpěla jsem a zápasila s tím, co Bůh chce pro můj život. Cítila jsem, že jsem povolána být matkou, a přesto byla každá cesta k mateřství tak obtížná a zdálo se, že vede jen k dalšímu utrpení. Julie věděla, že se trápím a kladu si tyto otázky, ale místo toho, aby mi dovolila setrvat v sebelítosti, pomohla mi otevřít se. V tuto chvíli nemám své vlastní děti, ale co určitě mám, je schopnost darovat se jinými způsoby — pohostinností, vyučováním a organizováním charitativní práce.

Nakonec jsem kontaktovala Isaiah House a spojila se s tamními lidmi. Můj manžel Brian a já jsme uspořádali večeři s několika přáteli, abychom tento projekt navrhli. Odezva od přátel byla velmi pozitivní a lidé byli nadšení, že mohou pomoci. Všichni vyjádřili touhu začít tuto práci a byli rádi, že to děláme společně.

Byli jsme tam zatím jen párkrát, ale pokaždé to bylo krásné a plodné. Než jsme začali, přečetli jsme si úvod brožury o charitativní práci a zasáhla mě slova otce Giussaniho: „Slovo ‚charita‘ dokážu pochopit, když si připomenu, že Syn Boží, který nás miluje, nám neposlal své bohatství (jak mohl učinit) a nezměnil převratným způsobem naši situaci; místo toho se stal chudým jako my: ‚sdílel‘ naši nicotnost. Charitativu děláme, abychom žili jako Kristus.“

Když jsme tam byli poprvé, jedno dítě se zeptalo: „Proč tento dům?“ Dům vypadá jako obyčejný dům a úkoly, které jsme vykonávali, byly jednoduché, a jednalo se o věci, které bychom mohli dělat v jakémkoli jiném domě. Tato otázka mě přiměla k hlubšímu zamyšlení nad tím, proč tuto práci děláme. Odpověděla jsem: „Připravujeme hezké místo pro děti, které potřebují na chvíli bezpečné a krásné místo k pobytu.“ Byla to jednoduchá odpověď, ale připomněla mi vliv krásy a důležitost přípravy místa pro pohostinnost.

Jedna kamarádka se podělila o své svědectví. Zpočátku se jí moc nechtělo jít, protože se obvykle těší na klidné sobotní ráno, kdy chodí na mši se svým manželem. Uvědomila si však, že toto hnutí, které jí tolik dalo, navrhuje charitativní práci z určitého důvodu. Přijala nabídku sejít se s přáteli, aby společně vytrhávali plevel a uklízeli zahradu. Nakonec řekla, že dělat tuto práci společně bylo krásným gestem.

Pro mě už tato práce získala hluboký smysl a přinesla mi nový život. Vidím, že nestačí dělat charitativní práci jen proto, abych se cítila dobře z toho, že pomáhám druhým, nebo abych trávila čas s přáteli, ale je to způsob, jak se podívat na své vlastní potřeby a uvědomit si, že sama sebe nemohu naplnit – to dokáže jen Kristus. Jednoduchá práce, jako je úklid a práce na zahradě, nenaplní potřeby těchto dětí — neodstraní jejich traumata a utrpení. To může udělat jen Kristus, ale doufám, že skrze naši práci mohou zahlédnout Krista a poznat, že jsou milovány.
Charitativní práce mě činí více sebou samou. Jsem si více vědoma svých vlastních potřeb a svého vlastního utrpení. Dává mému životu smysl, a tím smyslem je Kristus.

Sarah, Evansville, Indiana, USA