Jsme velmi vděční papeži Františkovi za to, že během Jubilea vyhlásil chvíli věnovanou hnutím, sdružením a novým komunitám u příležitosti Letnic, stejně jako to učinil sv. Jan Pavel II. v roce 1998, když chtěl poprvé setkat se s církevními hnutími na náměstí sv. Petra.

Při této příležitosti vystoupil don Giussani se slovy: „Tajemství jako milosrdenství zůstává posledním slovem i nad všemi temnými možnostmi dějin.“ Toto tvrzení je dnes tragicky aktuální, v době, kdy válka nabyla celosvětových rozměrů a rozdělení mezi národy a kulturami, ba i uvnitř naší společnosti, znemožňuje dialog a setkání. Právě proto rozpoznáváme prorockou hodnotu prvních projevů papeže Lva XIV., který se obrátil k lidu slovy Vzkříšeného: „Pokoj vám všem!“ a nezastíral oběť, kterou si žádá dar „odzbrojeného a odzbrojujícího pokoje“. Tato výzva navazuje na postoje, které církev vyjadřovala v posledních desetiletích, a my ji chceme pozorně naslouchat, přijmout a učinit ji vlastní ve všech jejích hlubokých důvodech.

Zvolení papeže Lva XIV. nám dává zakusit krásu kontinuity křesťanské zkušenosti ve vedení církve – i přes rozdílné citlivosti. Už v jeho prvních vystoupeních z Petrova stolce, a dokonce i v jeho životopise, se zdá, že se spojuje věrnost tradičnímu učení s prorockým elánem pro nové výzvy moderny, stejně jako misijní zápal a lidská otevřenost vůči těm nejvzdálenějším a nejslabším. To svědčí o působení Ducha svatého, který skrze různorodé hlasy sděluje jedno jediné poselství – jak jsme ostatně mohli vidět při konkláve, kdy se velmi široká většina ustavila ve velmi krátkém čase, navzdory předpokladům mnoha komentátorů.

Comunione e Liberazione je nedílnou součástí této putující církve a jsme nadšeni výzvou papeže Lva, abychom si osvojili jeho „první velkou touhu: sjednocenou církev, znamení jednoty a společenství, která se stane kvasem pro smířený svět“ (homilie z 18. května při zahájení jeho petrinské služby). Ve svých dosavadních projevech Svatý otec dále rozvíjel, co již bylo obsaženo v jeho augustiniánském mottu (in Illo uno unum), když nás neustále vybízí k jednotě jakožto Kristova církev, abychom byli „znamením pokoje pro všechny, ve společnosti i ve světě“ (Jubileum pro rodiny, 1. června).

V tomto důrazu na jednotu a pokoj rozpoznáváme hlubokou kontinuitu s papežem Františkem, který nás při audienci pro Comunione e Liberazione v roce 2022 právě vybídl, abychom ho doprovázeli v „proroctví pro mír“, a který nás později opakovaně vyzýval k důrazu na jednotu. Stále zřetelněji se ukazuje, že tato výzva má zásadní význam v dnešní historické situaci, kde právě jednota církve je proroctvím pokoje jako znamení tělesné přítomnosti Boha v dnešním „tekutém“ světě – jako předzvěst naplnění Kristovy slávy.

Z tohoto důvodu se cítíme být nedílnou součástí církve, která je povolána čelit novým a složitým výzvám, a která nás dnes vyzývá, abychom nadále věnovali pozornost výchově mladých lidí – těm, jimž don Giussani zasvětil celý svůj život – a to i novými formami. Zejména se domnívám, že je třeba nalézt výchovné cesty, které budou schopny inteligentně interagovat s novými technologiemi, aby mohly podpořit rozvoj vztahového rozměru člověka, a nikoliv – jak se nyní děje – posílit individualistickou redukci lidské osoby. To se mi zdá být nezbytnou podmínkou pro budování skutečně svobodné společnosti.

Těšíme se, až si budeme moci vyslechnout slova, která k nám papež Lev XIV. bude chtít promluvit, abychom ho mohli následovat a kráčet s ním. Už nyní jsme přesvědčeni, že jeho zvolení je darem pro nás křesťany, ale i pro celý svět, který – často nevědomky – čeká na jistotu, na oznámení naděje. Naším přáním je, aby toto Jubileum, věnované právě naději, bylo příležitostí pro všechny, kdo se – uvnitř i vně církve – rozhodnou naslouchat.

Na závěr si dovolím poslední poznámku. Mluvit dnes o naději se může zdát naivní iluzí – a také by jí byla, kdyby závisela na našich schopnostech či výkonech. Není náhodou, že don Giussani uzavřel své vystoupení v roce 1998 těmito slovy: „Existence se vyjadřuje jako poslední ideál v žebrání. Pravým protagonistou dějin je žebrák: Kristus, který žebrá o lidské srdce, a lidské srdce, které žebrá o Krista.“ Jen jistota dobrého osudu může být základem naděje. Právě taková „duchovní chudoba“ je darem, o který nejprve prosíme pro sebe – a s tímto postojem, společně se všemi ostatními hnutími, se chceme zúčastnit Letniční vigilie se Svatým otcem.

Z Avvenire, 7. června 2025