Snad nejčastějším tématem byla otázka společného hodnocení, toho, jak společné hodnocení vzniká.
Proč je hodnocení potřebné? Hodnocení je potřebné, protože udává směr, vede. Ale pak je tu něco, co předchází hodnocení, a tím je láska a vůle k cestě. Není to banální věc, protože pokud bychom nejprve nemilovali cestu, pak by se hodnocení stalo buď něčím, na co se „kašleme“, nebo vyjádřením sebelásky, hledáním sebelásky.
Jaká je tedy naše cesta? Pán řekl: „Já jsem cesta“. Cesta je prohlubování našeho vztahu s Pánem, a tedy i prohlubování paměti, která ovlivňuje a určuje celý život. Je to pocit, který vyjadřuje svatý Pavel na konci osmé kapitoly Listu Římanům.
Proto, než budeme moci vyhodnotit slovo „hodnocení“ a pokusit se definovat, jak vzniká nebo jak by mělo vznikat, musíme si uvědomit, odkud vycházíme, tedy zda vycházíme z tohoto hledání Krista, z této památky na Krista, nebo ne, protože je slabá, považovaná za samozřejmou, zvyková, tedy cizí mechanismu, kterým hledáme hodnocení.
(...)

Celý text v přiloženém dokumentu: