21. listopadu 1988 napsal don Giussani členům Fraternity dopis s přáním k začátku adventu, ve kterém připomněl „jediný důvod“ našeho společného setkávání. Dopis je uveden v L. Giussani, L’opera del movimento. La Fraternità di Comunione e Liberazione, San Paolo, Cinisello Balsamo (MI) 2002, str. 256-257. Dnes, v předvečer adventu, jej znovu předkládáme všem, protože si zachovává svou aktuálnost.

Milán, 21. listopadu 1988


Milí bratři,
adventní období nám připomíná dějiny veliké svátosti jeho vtělení: Tajemství se „omezilo na lidskou tvář“. V tom spočívá veškerý údiv, čest a odpovědnost naší víry.
V tom spočívá jediný důvod naší fraternity. Každý z nás by totiž mohl následovat Pána a jeho Církev tak, jak uzná za vhodné, opíraje se o to, co chce, tedy vybírající si místa podle svého cítění nebo podle svých názorů. Místo toho jsme se spojili, protože skrze poslušné následování setkání, které se mezi námi odehrálo, nám Pán dal nahlédnout do větší intenzity a radosti z toho, že Ho vidíme a následujeme.
Advent nás zastihuje společně, protože jsme přesvědčeni, že z pokorného naslouchání a věrného následování vychází pravdivější křesťanská cesta, podle příkladu Slova, které se stalo „poslušným“ – a podle příkladu řeholních řádů v dějinách Církve.
Naše jednota tedy neklade žádné povinnosti, není povinností: je to prostě metoda, aby Kristova láska byla jednodušší, jistější, vroucnější, úplnější a trvalejší.
Kolik událostmi hnutí za posledních šest měsíců prošlo! A kolik osobních událostí! A kolik myšlenek, názorů, reakcí, impulzů a nejistot mohlo v našich srdcích vzniknout. Důležité však je, abychom se znovu konkrétněji a velkoryseji vydali na cestu pokorného následování jednoty, která nás vede, zve a rozhoduje. Může se samozřejmě mýlit:
- proto se musíme modlit, aby se více snažila vzývat Ducha a Pannu Marii a věnovala pozornost učení a směrnicím magisteria;
- proto musíme vždy zasahovat pozitivně a trpělivě.
Ale právě kvůli tomu, co jsme řekli, by pro nás nikdy nebylo vhodné se odtrhnout, abychom nakonec prosadili své osobní nebo skupinové postoje: v následování společenství, které nám dal Pán, je nejužitečnější metoda, jak se naučit Duchu a poslušnosti tajemství Církve!
Pokračujme tedy v cestě s větší zralostí, tj. s větším vědomím, pokorou a věrnou láskou.
Naše společenství ještě nikdy nezažilo tak působivý rozkvět tvorby, v níž „radost z lásky ke Kristu se stává zkušeností skrze lásku k bratřím“: od štědrosti „cihel“ po pokusy vytvořit velká díla pro nemocné a staré lidi, od organizací pro postižené po organizace na podporu a doprovázení potřebných, od rodin přijímajících děti do péče po velké přijetí lidí z celého světa z lásky k jejich Osudu, Kristu, jak jsou všechny naše misie.
Srdečně vám děkuji, bratři.
Odpusťte mi to, v čem vám nemohu být příkladem, a jsem vám navždy vděčný za příklad, kterým jste mi všichni.
Přeji vám, vašim rodinám a vašim skupinám veselé Vánoce.

Váš otec Luigi Giussani