Letošní sbírky potravin v Itálii se zúčastnilo přes 5 milionů dárců a bylo vybráno 8 300 tun potravin. Tento čin nabízí podněty k zamyšlení, které pomáhají lépe pochopit roli katolíků v dnešní společnosti a politice. V dnešním pluralitním sociálním kontextu být originální přítomností znamená nabízet viditelné známky naděje. Ve vztahu ke světu se tato naděje projevuje především – jak poznamenává don Giussani v knize Un volto nella storia (Tvář v historii) – jako sdílení, tedy jako „skutečné vcítění se“ do potřeb našich bratří a jako nový pohled na celou realitu. Odkud pochází tato originální přítomnost? Z víry prožívané v církvi, v křesťanském společenství. Jinak by bylo nemožné mít kritéria hodnocení osvobozená od ideologií, zájmů a klik, které ovládají svět, a mít důvody nezbytné k vytváření iniciativ, které unikají ziskuchtivosti a tlaku moci. Inspirace nebo individualisticky pojatá víra nestačí k tomu, aby člověk byl originální přítomností ve stále více atomizované a polarizované společnosti. Kardinál Zuppi na to upozornil ve svém úvodu na shromáždění Italské biskupské konference: „Živá komunita je v naší individualistické době vždy proroctvím“, proto „jsme povoláni, abychom se zavázali budovat křesťanskou komunitu tam, kde jsme. Jen to dá tělo naší víře a střechu nad hlavou našim bratrům.“

Politika je ze své strany povolána, aby se zabývala požadavky, které přicházejí ze společnosti, a podporovala všechny iniciativy, které skutečně a účinně přispívají k uspokojování skutečných potřeb lidí. Jejím cílem není získání moci (to může být nanejvýš nezbytným prostředkem), ale služba společnému dobru a obrana svobody a důstojnosti člověka. I v politice může autenticky křesťanský postoj vzejít pouze z prožívané přináležitosti k církvi. Na rozdíl od obecného mínění tato přináležitost neomezuje svobodu, ale právě naopak nás činí svobodnými v posuzování a tedy i v přispívání v každé oblasti, i když to není uznáváno nebo může být odmítáno. Jak řekl papež Lev XIV. delegaci francouzských politiků, spása, kterou Kristus přinesl do světa, „zahrnuje všechny dimenze lidského života, jako je kultura, ekonomika a práce, rodina a manželství, úcta k lidské důstojnosti a životu, zdraví, komunikace, vzdělání a politika. Křesťanství nelze redukovat na pouhou soukromou zbožnost.“

Právě díky společnému přináležení k církvi má přítomnost křesťanů ve světě vždy v sobě skrytou touhu po jednotě ve všech oblastech, včetně politiky, nad rámec různých stranických konotací. I když se člověk hlásí k různým organizacím nebo je podporuje, je hluboce žádoucí autentický dialog o základních otázkách, aby se hledalo společné řešení a společně se určovalo, co má víra prožívaná v církvi říci k lidským událostem. A tam, kde existují neshody, budou považovány nikoli za právo, které je třeba uplatňovat, ale za bolest, za podnět k prohloubení dialogu v lásce, aby bylo možné kráčet stále více společně, i přes rozdíly. Příkladem zásadní otázky je vzdělávání. Apoštolský list „Nakreslit nové mapy naděje“ poukazuje na naléhavou otázku, kterou alespoň my křesťané nemůžeme bagatelizovat, a to svobodu vzdělávání, přičemž hovoří hluboce a aktuálně o katolické škole. Koneckonců, sekulární a demokratická politická perspektiva, která se zavázala uznávat a podporovat svobodu lidí a kreativitu vycházející ze srdce společnosti ve prospěch společného dobra, nemůže mezi svými prioritními cíli nemít zajištění plné svobody vzdělávání. Nejedná se o stranický zájem, ale o právo stanovené ústavou. Článek 30 přiznává každé rodině právo svobodně rozhodovat o tom, jak mají být vychovávány její děti. Jedná se však o právo, které z mnoha historických a ideologických důvodů zůstává zatím převážně na papíře a čeká na své plné uplatnění, jak je tomu téměř ve všech zemích EU. Je tedy třeba doufat, že v této otázce dojde k obnovení povědomí a společnému úsilí katolíků, a to až do praktických důsledků, které uznání tohoto práva s sebou nese.

Davide Prosperi

Zdroj: www.avvenire.it