8. září tohoto roku schválilo vatikánské Dikasterium pro laiky, rodinu a život nové stanovy Fraternity Comunione e Liberazione, které byly následně zveřejněny a vstoupily v platnost 15. října. Proces revize trval téměř čtyři roky. Bylo to 11. června 2021, kdy prefekt dikasteria, kardinál Kevin J. Farrell, vyhlásil obecný dekret s názvem Mezinárodní sdružení věřících (který vstoupil v platnost následujícího 11. září), který stanovil pro všechna hnutí zejména dva principy: délku a počet mandátů odpovědných osob a účast všech členů na volbě orgánů vedení. Proč je tato revize tak důležitá? Jaké kroky byly podniknuty? Jaké změny přináší do života CL? Odpovídá don Andrea D'Auria, děkan Fakulty kanonického práva na Papežské univerzitě Urbaniana, ředitel Mezinárodního centra CL a koordinátor interní komise hnutí, která v dialogu s Dikasteriem pracovala na revizi.

Proč musí mít CL stanovy? Nepředstavuje právo určitý druh „zasahování“ do svobodného života hnutí?

Jistě nemůžeme říci, že setkání s Kristem v našem životě je vyvoláno kanonickým právem, ale tam, kde je víra prožívána v její celistvosti, okamžitě vnímáme, že právní aspekt je součástí naší zkušenosti víry. Monsignor Eugenio Corecco, biskup z Lugana, kterého pojilo silné přátelství s donem Giussanim, říkal, že kanonické právo je podstatou spásného děje: pokud je setkání s Kristem skutečné, okamžitě vyvolává změnu v člověku, která je ve skutečnosti také novým zákonem pro existenci.

Uveďme příklad.

S hnutím jsem se setkal v roce 1980 na přírodovědném lyceu Casiraghi v Cinisello Balsamo, kousek od Milána. Pro mě to bylo něco velmi fascinujícího a strhujícího a jedním z důsledků byla každodenní modlitba ranních chval s mými kamarády z GS. Bylo to pravidlo, ale nevnímali jsme to jako vnější povinnost: bylo to v jistém smyslu nedílnou součástí setkání, které jsme zažili.

Chceš říct, že právo vyjadřuje to, co někdy zůstává nevyřčeno?

Ano, právo pomáhá vyjádřit obsah setkání, které je pro nás přitažlivé a odpovídá našim potřebám. To je první bod. Existuje ještě druhý aspekt: právo je samostatná, odlišná cesta k poznání spásného tajemství. Pomáhá nám pochopit, jaká jsou práva a povinnosti každého pokřtěného, a tedy v našem případě každého člověka, který se připojil k fraternitě a obecněji k hnutí. V tomto smyslu je právo také pomocí k ochraně společenství mezi námi a je cestou k prohloubení toho, co se nám stalo, vlastními prostředky.

Je to tedy prohloubení charismatu?

Jistě, kanonické právo nám v našem případě pomohlo a pomůže lépe pochopit, co se nám stalo. Papež František při audienci, kterou nám udělil 15. října 2022, řekl, že „potenciál vašeho charismatu je ještě z velké části neobjevený, ještě je toho hodně k objevování“. Charisma dona Giussaniho je podle mého názoru jako žíla zlata uvnitř hory, která musí být ještě zcela prozkoumána. Ještě je třeba dodat jednu věc: prohloubení právního aspektu a také práce na vypracování stanov byly pro nás příležitostí lépe pochopit, kdo jsme, jaká je naše tvář a co se nám stalo. Bylo zajímavé vidět, že v některých případech nebyla způsobena obtížnost při vypracování článku, který obsahoval určitou normu nebo určitý pojem, pouze nejistotou ohledně právní techniky, ale také skutečností, že některé věci možná nebyly jasné ani nám, a proto vyžadovaly větší porozumění a prohloubení. Jinými slovy, pokud nedokážu vyjádřit určitý pojem nebo zkušenost v právních termínech, je to proto, že ani pro mě není jasný. Psaní stanov bylo tedy příležitostí k lepšímu pochopení našeho povolání, naší tváře v dějinách a hloubky naší zkušenosti.

Obsahují nové stanovy nějaké zásadní změny?

Obsah neobsahuje žádné revoluční aspekty, a to je správné. Důležité je upřesnění vztahu mezi fraternitou a hnutím, protože se jasně uvádí, že fraternita je zodpovědná za vedení celého hnutí; dále se upřesňují formační a výchovné nástroje – například škola komunity.

Stanovy byly definitivně schváleny dikasteriem, nikoli ad experimentum, a bylo řečeno, že to potvrzuje správnost zkušenosti hnutí. Proč?

Obvykle, když dochází k rozsáhlé revizi, jako v našem případě, Svatý stolec upřednostňuje udělit pětileté „zkušební období“, aby poté mohl provést případné opravy. V případě fraternity dikasterium na podzim 2021 upozornilo prezidenta Davida Prosperiho, že musíme upravit několik věcí, a tak se také stalo. Skutečnost, že Svatý stolec nestanovil zkušební období, je také známkou úcty, kterou chová k nám, k našim zkušenostem a k práci, kterou jsme odvedli.

Je uznání pouze technickým zhodnocením?

Nejen to. První uznání ze strany Svatého stolce přišlo již v roce 1982, kdy byla fraternita uznána jako univerzální sdružení papežského práva; papež sv. Jan Pavel II. prohlásil, že Comunione e Liberazione je jistou cestou ke svatosti, tedy prostorem, kde se žije plnohodnotně církevní zkušenost. Uznáním ze dne 8. září tohoto roku je tento úsudek obnoven. Je znovu potvrzeno, že CL je platnou zkušeností výchovy k víře, a je důležité to říci poté, co jsme, jak musíme přiznat, prožili i některé napjaté chvíle se Svatým stolcem.

Při představení stanov italským představitelům hnutí jsi řekl, že chrání právní jistotu. Co tím myslíš?

Zdůrazňuji dva aspekty. Prvním je, že jsem si jistý, také na základě práva, že to, co prožívám já ve své komunitě, prožívá celé hnutí. Moje komunita může být sice malá, ale pokud se řídíme zásadami a pokyny obsaženými ve stanovách, jsem si jistý, že i když je nás málo, prožíváme to, co prožívá celé hnutí, potenciálně se stejnou intenzitou života a stejnou misijní silou. Samozřejmě, že pravidlo oživuje každodenní „ano“ jednotlivých lidí.

A druhý aspekt?

Je to jistota historické kontinuity. I na základě kanonického práva mám jistotu, že prožívám to, co don Giussani v roce 1954 intuitivně pochopil s prvními studenty. Právo usnadňuje, i když ne zcela a definitivně, kontinuitu zkušenosti v historii. Například, analogicky, když se zpovídám, mohu si být jistý, že kněz mi skutečně odpouští mé hříchy také na základě práva, které mi zaručuje, že právě tato slova – a žádná jiná – odrážejí formu svátosti, tak jak ji stanovila Ježíšova vůle.

CL je hnutí, které vzniklo z charismatu darovanému donu Giussanimu. Je charisma ohroženo, pokud se „institucionalizuje“, tedy pokud se nějakým způsobem prolíná s institucemi?

Nemusíme se toho bát. Existuje určitý aspekt učení dona Giussaniho, který musí být zakotven také v podobě zaručené církví. Jistě, mnoho věcí může být aktualizováno, revidováno nebo přehodnoceno. Ale existuje silné jádro učení Giussaniho, troufám si říci téměř ohnivé, které musí být zakotveno před námi, před celým Božím lidem a církví. Slavná věta, kterou Benedikt XVI. pronesl při audienci udělené CL v roce 2007 na Svatopetrském náměstí („charismata se musí nějakým způsobem institucionalizovat, aby měla soudržnost a kontinuitu“), byla převzata v listu Iuvenescit Ecclesia, který v roce 2016 napsala Kongregace pro nauku víry: je velmi významné, že oficiální dokument církve přebírá to, co papež řekl při audienci vyhrazené pro nás.

Je církevní rozlišování autoritativním nařízením?

Musíme předeslat, že podle učení církve má pouze církevní autorita pravomoc autenticky rozlišovat charismata daná církevnímu společenství. Schopnost rozlišování je darem Ducha Svatého daným svatým pastýřům, na jehož základě mohou rozpoznat, zda je charisma dobré, či nikoli. Tímto tématem se zabývá podrobně Iuvenescit Ecclesia, zejména v bodě 17, protože právě v církevním rozlišování spočívá aspekt institucionalizace charismatu. Rozlišování ze strany pastýřů, které je specifickým aspektem výkonu Sacra Potestas, a tedy institucionální skutečností, se děje na základě daru, který jim byl udělen Duchem Svatým. V této oblasti se podle mého názoru vytváří „blahodárný kruh“ mezi charismatem a institucí: charisma má oživovat instituci a vytváří také normativní skutečnosti; a instituce ve svém hierarchickém aspektu je povolána na základě daru, který obdržela od Ducha Svatého, rozlišovat charismatickou realitu, která se v životě Církve neustále opakuje. Toto církevní rozlišování se vždy spojuje s institucionálním aspektem, tj. stanoví se, že charisma je dobré pro celou církev. Církevní instituce nás tedy chtěla ocenit: je nám řečeno, že pokud dnes následujeme charisma dona Giussaniho v rámci zkušenosti CL, máme jistotu, že následujeme zkušenost celé církve. Takto prožíváme pravou a autentickou víru a v tomto společenství je to možné. CL je specifickým místem, kde se prožívá zkušenost celé církve. Vzpomínám si na větu teologa Hanse Urse von Balthasara, kterou jsem často slýchával od dona Giussaniho v jeho přednáškách na milánské katolické univerzitě: „Celek ve fragmentu.“ Mám jistotu, také na základě církevního uznání, že to, co prožívám ve své komunitě CL, je to, co prožívá a učí celá církev.

Proč trvala reforma stanov čtyři roky?

Práce byla náročnější a také delší, než jsme si mysleli. Nejprve byly shromážděny příspěvky a návrhy členů CL: přišlo jich téměř tisíc. Byla zřízena komise, která vypracovala první návrh, který byl poté předán Útřední diakonii fraternity, která na něm pracovala po celý následující rok. V prosinci 2023 byl text předložen dikasteriu. Na konci roku 2024 přišly první připomínky dikasteria a v tu chvíli začal dialog mezi Svatým stolcem a diakonii fraternity, který vyústil ve šťastný výsledek 8. září tohoto roku. Dialog to byl velmi intenzivní. V některých bodech jsme přijali návrhy Svatého stolce, i když jsme s nimi nesouhlasili; v jiných jsme trvali na svém a byli jsme vyslyšeni. V dalších bodech jsme dospěli ke společným kompromisním řešením.

Přejděme k volbám Generálního shromáždění, které má mimo jiné za úkol zvolit předsedu fraternity.

Neměli bychom se bát volebního procesu. Papež je volen kardinály, benediktinský opat je volen mnichy... Proč? Protože Duch Svatý promlouvá k církvi také skrze naši vůli, naše rozlišování. Samozřejmě si nesmíme myslet, že pravda se prosazuje většinou hlasů; pokud se však více lidí spojí, aby naslouchali Jinému, pokud společně vzývají Ducha, mají možnost pochopit, co je dobré pro všechny. Základ principu reprezentativnosti spočívá také v učení církve týkající se sensus fidei fidelium. Církevní magisterium tvrdí, že Boží lid je schopen pochopit pravdu víry. Toto tvrzení je zakotveno v Lumen Gentium, v bodě 12. Boží lid je Duchem Svatým zmocněn nejen k pochopení dogmaticko-teologické pravdy, ale také k praktickému uskutečnění a konkretizaci toho, co pochopil. Jestliže je Boží lid schopen pochopit pravdu regula fidei, tím spíše bude schopen činit správná rozhodnutí v souladu s daným dogmatem a ve společenství se svatými pastýři. Lumen Gentium hovoří o „nadpřirozeném smyslu víry celého lidu”; věřící mají na základě křtu schopnost intuitivně rozpoznat, co je dobré a správné. V tomto smyslu nebude ten, kdo bude zvolen prezidentem, vyjadřovat vůli většiny nebo určitého proudu, ale společnou vůli, a proto bude povinen – a bude muset – činit to, co je dobré pro všechny.

Proč byl zvolen právě tento volební systém?

Jelikož charisma po smrti zakladatele není předáváno jedné osobě, ale je sdíleno mezi všemi členy této historie, musí se všichni přímo nebo nepřímo podílet na výběru osoby, která je nejvhodnější k vedení nás a členů řídícího orgánu, kterým je Ústřední diakonie. Proto byl přijat postup, který zaručuje toto právo všem členům fraternity pleno iure. Generální shromáždění v jeho širokém složení – asi 280 osob – bude voleno všemi, i těmi, kteří patří do volebních obvodů s velmi malým počtem obyvatel. Generální shromáždění bude poté pověřeno volbou předsedy a členů diakonie ze svého středu s velmi vysokým kvórem, protože bude vyžadována kvalifikovaná většina dvou třetin.

Proč?

To je podle mého názoru důležitá záruka. Prezidentem nebo členem diakonie nemůže být zvolen kterýkoli člen, ale pouze osoba navržená po konzultaci se všemi členy. Tento systém tak zaručuje velmi silné zastoupení. Poté musí Ústřední diakonie spolu s předsedou jmenovat zástupce pro jednotlivé územní oblasti a sektory po celém světě, kteří by měli být v zásadě a v souladu se stanovami zvoleni v rámci generálního shromáždění

Jak při volbě prezidenta poznat, která osoba je nejvhodnější?

Trvám na tom, co jsem již řekl: volba se provádí nasloucháním hlasu Ducha Svatého. Bude připraven dokument, který bude upravovat činnost shromáždění, aby pomohl práci jeho členů. Ale v užším smyslu se bude jednat o modlitební setkání: společně se budeme ptát, kdo je nejvhodnější k vedení hnutí pro dobro cesty našeho povolání v následování církve.

Změní se s novými stanovami vztah mezi ústředním vedením a místními komunitami? Jak budou vybíráni místní představitelé?

V nových stanovách již neexistují volení diecézní a regionální zodpovědní, protože se ukázalo, že vzhledem k tomu, že naše přítomnost ve světě není jednotná, je vhodnější, aby diakonie rozhodovala případ od případu, v závislosti na situaci, zda jmenovat územního zodpovědného pro každé město, každý region, každou diecézi nebo dokonce pro každou zemi či kontinent. Tito zodpovědní, s úkoly a odpovědnostmi definovanými pro území, které jim bylo svěřeno, zůstávají ve funkci, dokud je Ústřední diakonie nepovažuje za vhodné potvrdit. Rád bych zde dodal ještě pár slov o struktuře vedení fraternity. Nové stanovy obsahují ustanovení, které odráží větší společnou odpovědnost, protože všichni členové fraternity, kteří jsou členy alespoň jeden rok (s výjimkou nekatolíků), se budou přímo podílet na sestavování Generálního shromáždění. Toto shromáždění se bude konat pravidelně každých pět let a bude se scházet, aby kvalifikovanou většinou zvolilo nového předsedu a 15 členů nové diakonie. Shromáždění bude poté muset provést kontrolu činnosti sdružení za uplynulých pět let. Nakonec bude mít rada také za úkol rozhodovat o případných změnách stanov a schvalovat nebo měnit direktorium. Jedná se o mechanismus, který spolu s účinným zastoupením všech členů umožňuje věrnost způsobu, který si přál a praktikoval don Giussani při určování místních odpovědných osob, jmenovaných těmi, kdo řídí fraternitu, tak aby byla podpořena kontinuita a jednota vedení.

A co se od nás očekává teď?

Církev schválením nových stanov opět potvrzuje správnost charismatu CL a postupů, které se v těchto letech vyvinuly, a tím nás všechny vybízí, abychom prožívali zkušenost hnutí stále plněji a zodpovědněji. Církev nás bere vážně a my musíme totéž dělat vůči charismatu, které jsme potkali.