Drazí přátelé,

v uplynulých dnech jsem si vyměnil několik zpráv s členy hnutí na Kubě, kteří spolu s ostatními obyvateli země prožívají obzvláště těžké období. Alejandro mi napsal: „Díky Bohu se máme dobře, ale situace se každým dnem zhoršuje. Na většině ostrova chybí elektřina už více než 30 hodin, se všemi důsledky, které z toho plynou.“ A Laura dodala: „V zemi dochází palivo, výpadky proudu a nedostatek vody se zhoršují. Příští dny budou rozhodující pro budoucnost ostrova. My, přátelé z komunity, zůstáváme vzájemně v kontaktu, abychom si mohli navzájem pomáhat. Věříme v Pána, který nás chrání a vede.“

Zeptal jsem se jich, jak jim můžeme pomoci. Rád bych se s vámi všemi podělil o odpověď, kterou jsem dostal od Alejandra, protože mi připadá jako svědectví o tom novém pohledu, který Kristus skrze společenství, v němž nám vyšel vstříc, vnáší do našeho života v každé – v každé! – situaci: „Pomáháme si a podporujeme se v jistotě, že kráčíme k něčemu, nebo spíše k Někomu, kdo je větší než všechny okolnosti. Vlastně nám pomáháte vy, tím, že s námi zůstáváte v modlitbě a ve věrnosti charismatu. Moc ti děkujeme, Davide, za tvou péči a za to, že nás provázíš na této cestě, v tomto společenství, bez kterého bychom nemohli kráčet s nadějí. Jsme si jisti, radostní, odevzdaní a plní naděje, protože patříme k něčemu většímu. Děkujeme! Srdečně tě objímáme.“

Davide