Drazí bratři a sestry v Kristu, drazí otcové Hnutí společenství a osvobození, jsem velmi vděčný za pozvání oslavit s vámi toto výročí smrti Otce Luigiho Giussaniho. Jsem rád, že se mohu vrátit do tohoto milovaného kostela, kde tolik let působil Otec Mirek Cúth. Moc mě těší, že Boží dílo zde díky vám pokračuje.

Společně s vámi, kněžími a členy hnutí, se chceme sdílet milosti spolu s vámi, a připomínat si výročí, ke kterému jsme se dnes shromáždili. Don Giussani zemřel přesně 22. února 2005. Letos tedy slavíme 19. výročí jeho smrti. Páter Guissani nám dává pochopit, že víra se nežije osamoceně. Ale že víra prožívaná ve společenství je základem autentického osvobození člověka. Ideál společenství a osvobození (comunione a liberazione) je tedy v podstatě podnětem k výchově v křesťanské víře. Je to výchova, která nekončí v určitém věku, ale stále pokračuje, protože se stále obnovuje a prohlubuje. Stejně se to děje s evangeliem, které, ačkoli bylo vyslechnuto třeba tisíckrát, vždy odhaluje nové aspekty. Hledání pravdy, krásy, spravedlnosti a štěstí nikdy nekončí.

Také v dnešním evangeliu je tomu tak. Říká Don Giussani : Člověk se setkává s Bohem nejen na základě zkušeností druhých, ale i na základě vlastních zkušeností. Člověk, který soudí druhé, je ztracen.

Prožíváme postní dobu a církev nám předkládá různé epizody z Ježíšova života jako neustálé poučení pro život. Dnes k nám Ježíš mluví o lidské pýše, o lidech, kteří si jsou příliš jistí sami sebou.

V souvislosti s duchovní pýchou nám předkládá příklad farizeje. Farizeové byli ikonami, vzory, duchovního života, zatímco celníci byli symboly pohoršení. Farizeova modlitba naznačuje dva prvky duchovní pýchy. Tento muž zaprvé odsuzuje celníka a všechny ostatní a povyšuje sám sebe. Za druhé, je jeho modlitba celá o něm samém, o jeho dobrých skutcích a spravedlnosti.

Celník naopak byl skutečným příkladem upřímnosti a pokory; na rozdíl od farizeje totiž byl naplněný úctou k Bohu. Boží přítomnost je pro něj jako zrcadlo, které odráží stav jeho duše. Činí pokání a hledá Boží milosrdenství. Nevychloubá se a neposuzuje farizeje.
Podívejme se nyní na výsledek jejich modlitby. Celník odešel ospravedlněn, ale farizeus odešel stejnou cestou, jakou vstoupil. Tedy žádná obnova, žádná novost. Vlastně ještě hůř. Bůh prokazuje milosrdenství těm, kdo mají pokorné srdce, ale od pyšných se odvrací.

Toto podobenství má pro nás trojí ponaučení:
Nemáme soudit druhé – soudit je totiž znamená prohlašovat je za viníky.
Nemáme se chlubit tím, co máme – všechno je dar od Boha.
Máme spoléhat na Boha a on nás povýší.

Budeme-li dodržovat tyto tři zásady, neodejdeme z Boží přítomnosti stejným způsobem, jakým jsme do ní vstoupili. Stejně jako celník budeme odcházet ospravedlněni, proměněni a s pokojem ve své mysli. Noví a nesmírně obohacení. To je poselství, které nám nabízí také Don Giussani v den, kdy si připomínáme odkaz, který nám zanechal.

Drazí Otcové z Comunione e Liberazione, vyprošuji vám Boží požehnání pro váš plodný apoštolát. Dobrořečme Pánu.