Drazí přátelé,
v prvním čtení jsme slyšeli: "Zachovávejte nařízení a plňte je." To může znít dost nepříjemně, protože to vzbuzuje pocit přikazování, které omezuje svobodu, a probouzet nevyřčené výčitky, že se nám to musí stále připomínat,
protože to pořád neumíme. Z evangelia může někdo cítit výzvu k úzkostlivosti, protože nám říká, kdo změní třebas nejmenší přikázání, bude nejmenším v Božím království. Ale zkusme to všechno slyšet v souvislosti a správné atmosféře. Představte si, že Bůh ukázal svým milovaným dětem know how šťastného života. Dal radu, praktický návod, prozradil tajemství úspěchu, zásady, pravidla a potřebné postupy k odhalení tajemství šťastného života. Ta varování nejsou hrozby, ale důležitá upozornění. Jestli na křižovatce pojedeš doprava místo doleva, nedojedeš k cíli. Jestli na počítači stiskneš jinou klapku, nedojdeš k tomu, co hledáš. Tak je to i s Božím přikázáním. K správnému pochopení přečteného potřebujeme i správnou atmosféru. Mojžíš hoří nadšením, když ujišťuje lid, že okolní národy budou žasnout nad jejich moudrostí a budou je obdivovat, když poznají jejich štěstí, budou zvědaví na jejich tajemství a budou chtít poznat jejich recept. A to platí i dnes!

V dějinách vidíme období takového nadšení a horlivosti, ale i doby zevšednění a vychladnutí, které vedou ke krizím. Dnešní svět prožívá taky jednu z krizí, která se projevuje nejen nerespektováním práva i na mezinárodní úrovni a válkami na mnoha místech světa, ale i způsobem života, který vede k vymírání společnosti, depresím atd. Historie ukazuje, že všechny krize měly své kořeny v dobách rozkvětu. Podobně, jako rozkvěty měly kořeny v těžkých dobách, v nichž ale někdo našel klíč k řešení.

My si dnes připomínáme výročí úmrtí otce Luigi Giussaniho, který je zakladatelem komunity, jejíž kněží se dnes starají o toto farní společenství. Mně zaujalo, že otec Giussani v letech, kdy byly plné kostely a miliony voličů volilo katolické strany, objevil kořeny hluboké krize, která začala odtržením víry od skutečného života, rozporem mezi tradicí a způsobem myšlení, omezením morálky na pouhý moralismus. I když tehdejší mládež znala nauku církve, neznala církev a vzdalovala se od ní. Necítila se církví oslovená. Proto se otec Giussani rozhodl učit především na středních školách, aby pomohl mladým lidem objevovat náboženský smysl a racionálnost víry, podstatu církve jako neustálou přítomnost Krista, pochopit, že skutečné osvobození člověka spočívá ve víře prožívané v rámci společenství. Sice říká, že neměl v úmyslu nic zakládat, ale opakoval, že je třeba se vrátit k základům křesťanství, tedy k nadšení pro křesťanskou skutečnost jako takovou a v jejím původním významu. Studenty udivoval svým pohledem zdůrazňujícím zejména rozum a svobodu, potřebu setkávat se s krásou, hudbou, poezií a přírodou, schopností dotknout se hlubin lidského srdce. Oslovil mnoho mladých lidí a nadchl je pro život s Kristem. Zažil i těžkou zkoušku, když v polovině šedesátých let viděl, jak mnoho mladých se nechává strhnout ke studentskému hnutí inspirovanému marxismem. Tehdy se ale jeho hnutí přerodilo do vyzrálejší podoby, a i když v sedmdesátých letech muselo čelit levicovým i pravicovým extrémistům, kteří sahali i po násilných útocích, rostlo dál. Papežové vysoce oceňovali jejich úsilí. Sv. Jan Pavel II. píše: "To je ta původní intuice vašeho hnutí: podmanivým způsobem a v souladu se soudobou kulturou znovu představovat křesťanskou událost, aby mohla být vnímána jako pramen nových hodnot, schopných dát novou orientaci lidskému bytí."

Ve vaší farnosti působili po léta kněží spojení s jiným církevním hnutím, s hnutím fokoláre a já sám jsem zakusil velké požehnání tohoto díla. Nechci říct, že je potřeba převlékat kabát a při změně faráře měnit svou spiritualitu, ale chci připomenout, že zakladatelé obou hnutí si rozuměli a byli si velmi blízcí. Sám jsem byl u toho, když v roce 1998 při Světovém kongresu církevních hnutí v Římě spolu Chiara Lubichová a Mons. Giussani hovořili a před papežem Janem Pavlem II. vydávali své svědectví. Obě díla jsou inspirována Duchem Svatým a ve své době velmi pomohla církvi k novému rozvoji. U obou zakladatelů běží proces svatořečení. Všichni jsme pozváni ke spolupráci na budování Božího království a pro všechny je práce dost. Hlavně nepropadněme lhostejnosti, blbé náladě či beznaději, která se dnes světem šíří. Právě my a dnes jsme pozváni, abychom byli spolupracovníky na obnově Kristovy církve a společně byli viditelným znamením Krista přítomného i v dnešním světě. Kéž nám zůstanou znít v uších slova papeže Františka adresovaná fraternitě: "Jsem vděčný Pánu za vitalitu, kterou Hnutí neustále prokazuje ve svém evangelizačním a charitativním díle… Zvláště vám a všem přívržencům doporučuji, abyste dbali na jednotu mezi vámi: ve skutečnosti jen ona bude schopna v následování pastýřů církve být strážcem plodnosti charismatu, který Duch Svatý dal otci Giussanimu."