Drazí přátelé, 9. ledna pozdě odpoledne vstoupil do nebe náš milovaný Jesús Carrascosa, pro nás všechny "Carras". Pán si ho k sobě povolal několik týdnů po zjištění nemoci, o níž se okamžitě zjistilo, že je vážná. Carras vyslovil své definitivní "ano" Kristu se svou ženou Jone a svými přáteli po boku, blízkými tvářemi té velké společnosti, které po setkání s otcem Giussanim neúnavně zasvětil svůj život.

Kdo byl Carras?

Při setkání s otcem Giussanim našel přesvědčivou odpověď na to, co hledal: křesťanství je skutečnost a metodou, jak se této skutečnosti naučit, je být ve společnosti přátel, kteří se uznávají jako jednotní, protože je v nich přítomen Kristus. V jednom ze svých svědectví během velikonočního tridua studentů GS řekl: "Giussani řekl, že víra je rozpoznání přítomnosti, tedy že nejde o někoho, kdo přišel a pak odešel, jak jsem si myslel jako chlapec. Řekl také, že modlit se znamená připomínat si tuto přítomnost, která je odpovědí na všechny naše otázky. To vše jsem pochopil díky otci Giussanimu a mladým lidem, jako jste vy, kteří ho následovali. Objevil jsem, že jednotícím principem je toto Ty; Kristovo Ty je jednotícím principem, který probouzí tuto schopnost přátelství, jež je společenstvím; "Kde se dva nebo tři shromáždí v mém jménu, tam jsem já", "Zůstanu s vámi po všechny dny až do skonání světa", "Prosím tě, Otče, aby jako ty a já jsme jedno, aby i oni byli jedno v nás, aby svět uvěřil". Toto být jedno mezi námi skrze Něho je štěstí života".

Pro mě byl velkým přítelem. I když jsem si jistý, že se těší z objetí Krista, pro kterého nekompromisně vynaložil každou kapku svého života, v tuto chvíli mi velmi chybí jeho nakažlivé nadšení, láska a pokorná moudrost.

Těsně před Vánocemi jsem se za ním a za Jone vydal do Madridu. Byl jsem ohromen, když jsem ho viděl, jak je ve své únavě a utrpení tak plný radosti, zvědavosti a pohotovosti. Stejně jako Jone, která si dobře uvědomovala, co se děje, mi svědčila o hluboké důvěře. Před mužem a ženou, kteří jsou tak svobodní od okovů strachu a bolesti, jež vás obvykle v nemoci sužují, začnete toužit po stejné radosti, stejné zvědavosti, stejné disponovanosti. Přilnete k nim, k tomuto poutu, které ohromujícím způsobem vyjadřuje, že existuje něco víc: Kristus, "sjednocující princip, který probouzí tuto schopnost přátelství, jež je společenstvím". Pro mnohé z nás byl Carras otcem, protože jsme se při jeho následování naučili rozpoznat tento princip pravé jednoty, pravého společenství. I pro mne to bylo takto: byl pro mne otcem, protože mi nabízel a navrhoval to, co on sám následoval jako první, přítomnost Krista.

V poslední době je mi to ještě jasnější, když vidím, jak snadno a s opravdovou inteligencí a láskou, vyzrálou ve vděčnosti a modlitbě, následoval kroky, které po nás církev žádala. A v dialozích s ním jsem poznal, jaké emoce vyvolává, když otec kráčí spolu se synem po cestě, kterou mu kdysi v mládí ukázal.

Sjednocen s vámi všemi v modlitbě bych chtěl také vyjádřit veškerou blízkost a vděčnost našeho objetí Jon těmito něžnými slovy, která řekl otec Giussani na exerciciích Bratrstva: "Pomyslete na rodinu, jako je Carrasova, která na sebe vzala zodpovědnost vést hnutí ve všech jeho misijních akcích, které jsou ve čtyřiašedesáti zemích světa: jakou musí mít ženu, co! Vždycky totiž mužům říkám: jste takoví, jste opravdu dobří, ale první zásluha je zásluha vaší ženy, která vám umožňuje dělat takové věci. A jeho žena je taková". Že si to plně uvědomoval a byl za to vděčný, bylo zřejmé z toho, jak se na ni vždycky díval, až do svých posledních chvil.

Děkuji ti Carrasi za tvé přátelství, děkuji ti za všechno. Nyní, když rozjímáš nad tváří Otce, kterého jsi tolik miloval, nás i nadále provázej na této vzrušující společné cestě.

Davide Prosperi