S CL jsem se setkala v době "dlouhé samoty", jak ji popsala Dorothy Dayová ve své autobiografii. V roce 2020 jsem nastoupila na postgraduální studium na Auburn University a celý první ročník byl virtuální. Přestože jsem udržovala přátelství na dálku a pravidelně navštěvovala rodiče, zažívala jsem zdrcující osamělost. Toužila jsem po společenství založeném na víře.

Tato touha mě přiměla vzpomenout si na jiné období osamělosti téměř o deset let dříve, když jsem byl na střední škole. Ve čtrnácti letech jsem se stydlivě a úzkostlivě rozhodla riskovat a přihlásila se na konferenci pro mládež, kde jsem nikoho neznala. Potřeba společnosti mě motivovala k tomu, abych překročila sama sebe v naději, že se setkám s dalšími lidmi, kteří sdílejí mou víru, víru danou během přípravy na svátost biřmování. Na této konferenci jsem se setkala s Kristem v přátelstvích, která mi vydržela po zbytek střední školy. Ještě silnější přátelství vznikla během mého vysokoškolského studia. V Auburnu jsem však upadla do samoty.

Na podzim roku 2021 jsem si všimla inzerátu v místním farním zpravodaji, který inzeroval týdenní studijní skupinu pro dospělé, a kniha se jmenovala Riziko výchovy. Udělala jsem tedy něco, co jsem předtím udělala jen jednou: objevila jsem se někde, kde jsem absolutně nikoho neznala. Když se teď ohlížím zpět, vidím, že to bylo falešné vnímání neznámosti: Kristus tam byl a přivítal mě.

Zaujal mě nejen text (který jsem později použila ve svém závěrečném absolventském projektu), ale také vedoucí studijní skupiny Mandy. I když jsem ji znala jen krátce, poznala jsem v ní Kristovu přítomnost skrze její pohled na mě a její plný, krásný život. Ať už dělala cokoli, ať už byl její "důvod k naději" jakýkoli (1 Petr 3,15), přála jsem si to pro sebe. Její pohostinnost proměnila můj život. Pozvala mě, abych skrze Giussaniho a CL viděla více Krista. Toho roku jsem se zúčastnila adventních exercicií v Jižní Karolíně a byla jsem krásně ohromena jedinečnými charismaty všech účastníků. Záleželo jim na tom, aby mě poznali (stále jim na tom záleží!).

I po takovém zážitku mi trvalo několik měsíců, než jsem se odhodlala k týdenní Škole komunity. Zkušenost zlomeného srdce mě přiměla prosit o pomoc tyto lidi, které jsem právě poznala. Opět jsem se setkala se silným zážitkem Kristova pohledu na mě, který mě znovu utvrdil v tom, že jsem milována, že je mi určeno více a že toto utrpení rozšiřuje mou schopnost milovat a být milována více. O tři roky později jsem nyní připravena oficiálně vstoupit do Fraternity. Už si nedokážu představit svůj život bez výchovy a společnosti CL a toužím složit slib tomuto společenství, které mám tak ráda.

To vše sdílím ze dvou důvodů. Prvním je, že je to odpověď na mou oblíbenou otázku členům Fraternity: Co tě přivedlo do CL? Druhým důvodem je, že moje zkušenost potvrzuje to, o čem nedávno hovořila moje Škola komunity v knize Náboženský smysl: "Je to vlastně náboženství, co děláme se svou vlastní samotou; ale je to také místo, kde objevujeme své základní společenství" (58). Stejně jako jsem to zažila ve svých 14 a 24 letech, i moje zkušenost samoty mě vedla k tomu, že jsem si uvědomila svou potřebu společenství, které mi pomáhá plněji prožívat Krista.

Nyní jsem učitelkou v Pensacole na Floridě na katolické střední škole, kterou jsem vystudovala. Nikdy jsem nepředpokládala, že skončím tady, a léta jsem proti tomu bojovala kvůli falešné ideologii, že tu pro mě už nic nebude. Ale právě díky darům CL jsem odpověděla na volání vrátit se. Jak se ukázalo, CL působilo v Pensacole již mnoho let před mým setkáním v Auburnu! Setkání s Christine, Jade, Nickem, Jessicou a Candice na dovolené předtím, než jsem se přestěhovala zpět do Pensacoly, mi dodalo naději a ujištění. Tato společnost byla pro mé další životní dobrodružství nezbytná.

Na závěr tohoto článku bych se ráda podělila o jedno nedávné zjištění. Když jsem letos v srpnu nastoupila do svého prvního roku učitelské praxe, myslela jsem si, že největší radost mi přinese intelektuální složka výuky, ale mýlila jsem se. Radost prožívám díky vztahům se studenty a spolupracovníky. Stejnou zkušenost mám i s CL. Setkání s Kristem nepřichází pouze prostřednictvím studia knih, ale spíše skrze svátosti a společníky, kteří mě vyzývají, abych se podívala na své zkušenosti, pochopila své určení a ptala se: "Co je tu pro mě? Jaké zaslíbení se naplňuje?"

Hannah, Pensacola, Florida, USA