Rozměry křesťanské zkušenosti

Kultura, křesťanská láska a misie jsou typické rozměry života křesťana, neboť křesťanská zkušenost odhaluje a vyjadřuje konkrétní pojetí života; uznává a naplňuje nejvyšší zákon bytí, kterým je láska, a otevírá se vztahu se všemi lidmi. Je to zkušenost konkrétní, prožívaná skrze skutečné skutky, a úplná: týká se všech aspektů života, včetně politiky a společenské angažovanosti. A právě ve zkušenosti je možné si ověřit závazek víry: žít otevřenější, plnější a jistější život. Si può vivere così? (Můžeme takto žít?) - právě tato otázka či výzva se stala základem názvu jednoho z nejrozšířenějších děl Otce Giussaniho.

Kulturní přítomnost
„Všecko zkoumejte, dobrého se držte“: P. Giussani viděl ve slovech sv. Pavla brilantní syntézu významu kultury, prožívané jako neustálé a neúnavné hledání pravdy, krásna a dobra. To je také důvod, proč se tolik členů Hnutí často v každodenním životě zapojuje do kulturních akcí: ve městech a na vesnicích, na univerzitách, ve školách či ve farnostech. Někdy tak vznikají mimořádně oblíbené akce, jako je například každoroční setkání Meeting Rimini, které v posledních letech inspirovalo k organizování podobných setkání minimálně v deseti dalších zemích (jako příklad můžeme uvést New York Encounter, Encuentro Madrid, Rhein Meeting, Encuentro Santiago de Chile, Meeting di Lisbona, London Encounter). Rovněž se osvědčilo zakládání kulturních center (jen v Itálii je jich více než 200, sdružených v rámci AIC; ve Spojených státech síť Crossroads). Tento přehled doplňují nakladatelství a časopisy, výstavy umění či mezinárodní výměny. Zvláštní význam má Fondazione per la sussidiarietà (Nadace pro subsidiaritu), což je středisko rozsáhlých studií a výzkumů v důležitých oblastech společenského života.
Z kulturního rozměru se přirozeně rodí potřeba zastoupení v „polis“. Hnutí se při různých příležitostech vyjadřuje k důležitým tématům současného světa (od stavu Evropy přes terorismus po hospodářskou krizi) - v různých dokumentech a vyjádřeních formuluje přínos křesťanské zkušenosti. Povzbuzuje ty, kteří se chtějí přímo angažovat v politické sféře, ale nezasahuje do konkrétních rozhodnutí ani nedává žádná pověření.

Zákon sdílení
P. Giussani v díle Smysl charitativy píše: „Když pociťujeme v nitru něco krásného, máme touhu sdělit to ostatním. Když vidíme, že je někdo v horší situaci než my, pociťujeme touhu přispěchat vlastní pomocí. Tato touha je tak osobní a přirozená, že se v nás objeví ještě předtím, než si to uvědomíme a právem ji nazýváme zákonem bytí. Nejvyšší zákon, tedy našeho bytí, je podílet se na bytí druhých a společně se sdílet. Celý význam výrazu „křesťanská láska“ pochopím tehdy, když pomyslím na Syna Božího, který nás tak miloval, že nám neposlal své bohatství, jak by mohl udělat a diametrálně tak změnit naši situaci, ale stal se ubohým jako my, „sdílel“ s námi naši „nicotnost“.
Z tohoto pojetí se rodí pozvání k „charitativě“, základnímu kameni vzdělávacího přístupu Hnutí.
První členové Studentské mládeže se odebrali do Bassy (okrajové části Milána), kde pomáhali dětem z rodin na pokraji chudoby. V současné době má charitativa obrovské množství forem: pomoc starším a zdravotně postiženým, vzdělávání dětí a mladých přistěhovalců, pomoc při hledání práce, sběr a distribuce potravin potřebným rodinám a řada dalších…

„Všecko zkoumejte, dobrého se držte.“ (Svatý Pavel)

Svědčit každodenním životem
Od počátku činnosti Studentské mládeže byli členové vedeni k misijní činnosti, a to i poukazováním na potřeby misionářů ve vzdálených a náročných lokalitách. V průběhu doby spolupracovalo hnutí CL při podpoře svých misionářských aktivit se známými osobnostmi, organizacemi, církevními subjekty a náboženskými řády.
V roce 1962 bylo zahájeno misijní dílo v Belo Horizonte v Brazílii, které (snad poprvé v historii Církve) zcela a sami realizovali studenti - první členové Hnutí. Tato zkušenost (kromě zasazení prvních zrnek působnosti Hnutí v Latinské Americe) ukázala, že neexistuje rozdíl mezi každodenní přítomností ve škole či na pracovišti a křesťanskou zvěstí šířenou mnohými misionáři v náročných oblastech Afriky, Asie nebo Ameriky: stále se jedná o stejné univerzální poslání Církve. Hnutí neustále zdůrazňuje, že působit ve vlastním okolí neznamená mít schopnost přicházet s nápady nebo komunikační strategií, ale znamená to především nabídnout svou vlastní práci Kristu. Podle CL znamenají misie sloužit Církvi a svědčit svým každodenním životem bez ohledu na místo působení.

Lidé a dílo
Jediným cílem hnutí CL je svědčit o tom, jak se křesťanská událost stává tou nejopravdovější odpovědí na lidské potřeby, a vést lidí k tomu, aby si svoji víru ověřovali v životě. Tato víra nemá být „něčím navíc“ ke konkrétním každodenním závazkům, rozhodnutím či projektům, ale jejich nedílnou a stálou součástí. Toto vědomí přináší konstruktivní nadšení a motivuje k práci ve všech oblastech života a společnosti. Na základě toho se řada členů Hnutí zcela dobrovolně zavázala realizovat (buď samostatně nebo ve spojení s druhými) aktivity, iniciativy a počiny v nejrůznějších oblastech. V některých případech se jedná o akce velkého významu, například setkání Meeting Rimini, které se poprvé konalo v roce 1980 a s každým rokem nabývalo na počtu. V poslední době na něj přijíždí stovky tisíc návštěvníků. Podobně známé bylo i hnutí Movimento Popolare, jehož cílem bylo pomocí reorganizace a nové motivace k angažovanosti obnovit politickou kulturu italských katolíků. Dále pak to byl týdeník Il Sabato, jehož hybnou silou byl Giovanni Testori a další intelektuálové, a který sehrál velmi významnou roli ve veřejné debatě (v obou případech byla činnost ukončena v roce 1993). V těchto letech také působila AVSI, nevládní organizace, která se v současné době angažuje asi v deseti zemích světa, kde realizuje projekty humanitární pomoci, spolupráce a rozvoje; a Potravinová banka (v průběhu let se tímto vzorem inspirovaly obdobné organizace v různých evropských a jihoamerických zemích, stejně jako další „banky“ plnící potřeby různých sektorů), díky níž se do listopadové sbírky zvané „Colletta“ každoročně zapojuje více než sto tisíc dobrovolníků. Na tomto místě nelze vyjmenovat všechny charitativní a vzdělávací nadace, terapeutické komunity, organizace pro resocializaci a integraci ohrožené mládeže, pracovní družstva ve věznicích, školy založené v průběhu desetiletí ve všech částech Itálie a v mnoha zemích, kde působí komunity Hnutí (za účasti řady dalších, kteří členy hnutí CL nejsou). Jedná se o velmi početné aktivity vznikající z touhy křesťanů přispět ke všeobecnému dobru. Mnozí jsou součástí sítě ziskových a neziskových organizací Compagnia delle Opere, založené v roce 1986 s cílem prosazovat podnikání a solidaritu v souladu s katolickou sociální naukou.
To vše je ovocem osobní odpovědnosti, kterou na sebe zcela dobrovolně a svobodně berou jednotlivci. Hnutí se nijak nezapojuje do vedení či řízení organizací založených členy hnutí CL. Výjimkou je pouze vzdělávací instituce Fondazione Sacro Cuore (Nadace Nejsvětějšího Srdce) v Miláně (zahrnující vzdělání od raného věku po střední vzdělávání), kterou založil Otec Giussani jako model formace v křesťanském životě.