Z historie Hnutí

1954

Otec Luigi Giussani žádá své představené o povolení, aby mohl působit jako pedagog ve škole: všímá si, že mladým lidem již křesťanství nic neříká. Povolení dostává.
Začíná vyučovat náboženství na Berchetově klasickém gymnáziu v Miláně. Kolem něj se ihned začíná formovat malá skupina studentů, která se pomalu rozrůstá a šíří do dalších škol. Rodí se Hnutí nejprve jako Gioventù Studentesca (GS) (Studentská mládež), která je zpočátku součástí ambrosiánské Katolické akce a později se za podpory milánského arcibiskupa, kardinála Giovanniho Battisty Montiniho, šíří i do dalších italských měst.

1957

Kardinál Montini píše postní pastorační dopis ambrosiánské milánské arcidiecézi nazvaný „O náboženském smyslu”, ve kterém „popisuje” situaci katolické víry v Itálii v padesátých letech 20. století. Giussani tuto výzvu přijímá: v prosinci téhož roku publikuje text s názvem Náboženský smysl, který se stává základem jeho celoživotní vzdělávací filozofie.

1959

Vychází první spis, který obsahuje systematický přehled myšlenek a zásad fungování hnutí GS, s názvem Gioventù Studentesca: riflessioni sopra un’esperienza (Studentská mládež: úvahy o konkrétní zkušenosti).

1960

Vychází druhý spis nazvaný Cesty křesťanské zkušenosti (Tracce d’esperienza cristiana).

1962

Je zahájen první misijní projekt v Belo Horizonte v Brazílii, který je zcela a úplně realizovaný studenty - prvními členy GS. Rodí se Skupina dospělých (později Memores Domini), která spojuje příznivce Hnutí, kteří žijí ve světě, ale přitom se touží zcela oddat Bohu.

1964

Vychází Appunti di metodo cristiano (Poznámky ke křesťanské metodě).

1965

Po zahájení výuky předmětu Úvod do teologie na Katolické univerzitě Nejsvětějšího Srdce v Miláně odchází P. Giussani na několik měsíců do Spojených států amerických. Po návratu odstupuje z vedení GS.

1968

Vrcholí krize hnutí GS, která začala v polovině šedesátých let. Tisíce mladých lidí z Hnutí odchází a přidává se ke studentskému hnutí inspirovaném marxistickým učením.

1969

Po krizi roku 1968 se hnutí zrodilo znovu do vyzrálejší podoby s novým názvem Communione e Liberazione (CL). Kromě studentů středních škol se k němu hlásí stále více vysokoškolských studentů i dospělých.

1973

Hnutí CL pořádá první veřejnou konferenci: „Za osvobození na italských vysokých školách“.

1974

Vychází první publikace hnutí CL - oficiální měsíčník života Hnutí. V roce 1977 se jeho název změní na Litterae Communionis a v roce 1993 se z něj stane Tracce - Litterae communionis. Po italském vydání později vzniknou i další jazykové mutace - od angličtiny po polštinu.

1975

Pavel VI. uděluje hnutí CL povolení využít pro účely shromáždění během poutě mládeže do Říma na Květnou neděli prostory Auly Nervi. Poté v soukromém rozhovoru povzbuzuje Otce Giussaniho těmito slovy: „Toto je ta správná cesta: takto pokračujte“.

1976

V Riccione se koná shromáždění členů Hnutí, kteří mají na starosti vysokoškolské studenty. K těm se Otec Giussani obrací se zásadním poselstvím: „Osud našeho společenství závisí na tom, zda dáme přednost přítomnosti před utopií. Přítomnost znamená dát vznik společenství.“
Přibližně ve stejné době zakládá několik bývalých vysokoškolských studentů, kteří jako dospělí chtějí prohlubovat svou sounáležitost s Církví, první skupiny, které se později stanou základem sdružení Fraternità di Comunione e Liberazione.

1977

V Itálii panuje velmi těžké politické a sociální klima. Hnutí CL se stává terčem útoků různých levicových a pravicových extremistických skupin: je zaznamenáno 120 agresivních a násilných útoků namířených proti jednotlivým členům i centrům Hnutí. V témže roce vychází první vydání souhrnu úvah P. Giussaniho na téma výchovy nazvaných Riziko výchovy (Il rischio educativo).

1978

Šíří se skupiny nazvané „bratrstva“, která se stanou základem sdružení „Fraternità di Comunione e Liberazione“.

1979

18. ledna Jan Pavel II. (zvolen 16. října 1978) uděluje Otci Giussanimu soukromou audienci. Krátce nato napíše P. Giussani všem skupinám hnutí Communione e Liberazione dopis s názvem: „Služme Kristu v tomto velikém člověku“: „Hned po skončení audience jsem zároveň uprostřed radosti pocítil obrovskou odpovědnost: ochotu sloužit tomuto muži celou svou silou a celým svým životem. Přál bych si, abychom tuto odpovědnost pociťovali všichni. Přátelé moji, služme tomuto muži; služme Kristu celým svým životem v tomto velikém člověku“. Dne 31. března přijal papež na audienci členy Hnutí z řad vysokoškolských studentů (CLU).

1982

Dne 11. února byla Fraternità di Comunione e Liberazione uznána jako „právnická osoba všeobecné církve“ a dekretem předsedy Papežské rady pro laiky prohlášena „asociací papežského práva“.

1984

U příležitosti třicátého výročí vzniku Hnutí se papež setkal s 10 000 členy Hnutí, aby jim svěřil nové poselství: „Jděte do celého světa a přinášejte pravdu, krásu a mír, které se snoubí v Kristu Vykupiteli. Toto je úkol, který vám dávám“. Touto výzvou vyjadřuje papež velkou podporu šíření hnutí CL ve světě.

1985

Vzniká Kněžské bratrstvo misionářů sv. Karla Boromejského.
Ve Španělsku se s hnutím CL spojuje asociace Nueva Tierra - mezi její vůdčí osobnosti patří Otec Julián Carrón.

1986

Nakladatelství Jaca Book vydává v reedici text P. Giussaniho Náboženský smysl (Il senso religioso). Dílo je součástí vydavatelského projektu „PerCorso“ (rozděleného do tří svazků, z nichž třetí se dělí do dalších dvou). Pojednává o cestě Otce Giussaniho od jeho působení na Berchetově gymnáziu v Miláně. Dílo později autor přepracoval a rozšířil a sloužilo pro účely výuky předmětu Úvod do teologie na Katolické univerzitě Nejsvětějšího srdce v Miláně.

1988

8. prosince: sdružení Memores Domini bylo oficiálně schváleno Svatým stolcem, který je uznal za právní osobu jako „Všeobecné soukromé církevní sdružení".

1992

U příležitosti desátého výročí oficiálního uznání papežem vede Otec Giussani 17. října celé sdružení Fraternità di CL na pouť do Lourd jako výraz vděčnosti a prosebné modlitby.

1993

Pod vedením P. Giussaniho se v nakladatelství Rizzoli začíná vydávat edice „I libri dello spirito cristiano“ (Knihy křesťanského ducha).

1997

Vzniká edice Spirto Gentil, která je sbírkou výjimečných hudebních děl, jež vybral a představil Otec Giussani. Z podnětu Stálého pozorovatele Svatého stolce při OSN je dílo The Religious Sense představeno v budově OSN v New Yorku. O dva roky později se koná podobná prezentace na téma At the Origin of the Christian Claim, zatímco v Paříží v budově UNESCO je představeno dílo La conscience religieuse de l'homme moderne.

1998

Zástupci hnutí CL se účastní Světového kongresu církevních hnutí, jehož závěrečná část se koná na náměstí sv. Petra s papežem Janem Pavlem II. (30. května). P. Giussani je jako jeden ze zakladatelů Hnutí vyzván, aby přednesl projev, který se řadí mezi jeho nejznámější: „Skutečnou postavou dějin je žebrák. Kristus, který žadoní o srdce člověka, a srdce člověka, které žadoní o Krista “. Tak zněla závěrečná slova.

1999

V Římě začíná činnost Mezinárodního centra hnutí Comunione e Liberazione, které funguje jako nástroj propojování jednotlivých společenství Hnutí ve světě a jako služba Církvi, zejména v souvislosti s přípravou na Svatý rok 2000.

2000

Během celého Velkého jubilea se řada skupin hnutí CL účastní různých oslav s papežem: Jubilea pracujících, Světového dne mládeže, Jubilea vysokých škol a Jubilea rodiny. U příležitosti Jubilea rodiny poslal P. Giussani svůj příspěvek na mezinárodní teologicko-pastorační kongres na téma: „Děti, jaro rodiny a společnosti“, pořádaný Papežskou radou pro rodinu (10. – 12. října).

2002

11. února: dvacáté výročí pontifikálního schválení sdružení Fraternità di Comunione e Liberazione papežem. Při této příležitosti píše Jan Pavel II. Otci Giussanimu dlouhý vlastnoruční dopis.

2003

4. - 5. dubna: Univerzita Georgetown ve Washingtonu pořádá kongres na téma Giussaniho díla Riziko výchovy. Akce se účastní padesát vysokoškolských profesorů, včetně významných filozofů a teologů.

2004

Hnutí Comunione e Liberazione slaví padesát let své existence. Při této příležitosti píše P. Giussani papeži (26. ledna): „Nejenže jsem nikdy neměl v úmyslu nic „zakládat“, ale jsem přesvědčen, že duch hnutí, jehož zrození jsem byl svědkem, spočívá v pociťování naléhavé potřeby hlásat návrat k základům křesťanství, tj. v nadšení pro křesťanskou skutečnost jako takovou, v jejím původním významu, a v ničem jiném.“ Jan Pavel II. odpověděl dlouhým dopisem dne 22. února. Papež mimo jiné píše: „To je ta původní pedagogická intuice vašeho Hnutí: podmanivým způsobem a v souladu se soudobou kulturou znovu představovat křesťanskou událost, aby mohla být vnímána jako pramen nových hodnot, schopných dát novou orientaci celému bytí“. Na oslavu 50. výročí Hnutí se 16. října vydalo na pouť do Svatyně svatého domu v Loretu asi 45 000 lidí z celé Itálie.

2005

22. února ve svém domě v Miláně Otec Giussani umírá. Homilii na pohřbu pronesl kardinál Ratzinger. Následující měsíc volí Centrální diakonie Fraternity CL nového předsedu Hnutí: stává se jím P. Julián Carrón, se kterým chtěl Otec Giussani již o rok dříve Hnutí vést. P. Carrón byl později opětovně jmenován do vedení v letech 2008 a 2014, pokaždé na šestileté období.

2007

Na náměstí sv. Petra přijal Benedikt XVI. 100 tisíc příznivců hnutí CL u příležitosti oficiálního uznání sdružení Fraternità.

2008

V katedrále São Paolo v Brazílii, před 50 tisíci lidmi a kardinálem Odilo Schererem, Cleuza a Marcos Zerbini svěřují Associazione dei lavoratori Senza Terra (Svaz bezzemků), kteří mají více než 100 tisíc následovníků, „do rukou Otce Carróna, protože setkáním s hnutím Comunione e Liberazione jsme poznali vše, co jsme poznat potřebovali“.

2010

16. května: 35 tisíc členů hnutí CL cestuje do Říma, aby se modlili Regina Coeli spolu se Svatým otcem, který se stal terčem útoků kvůli skandálům spojeným s pedofilií.

2012

Na konci mše svaté sloužené v milánské katedrále ke 30. výročí pontifikálního uznání Fraternità di CL a sedmého výročí úmrtí otce Giussaniho, oznamuje Otec Carrón, že podal žádost o zahájení procesu blahoslavení a svatořečení Otce Giussaniho. Žádost schválil milánský arcibiskup kardinál Angelo Scola.

2013

Alberto Savorana vydává v nakladatelství Rizzoli Vita di don Giussani (Život Otce Giussaniho). V roce 2015 pak dílo vychází ve španělštině a následně v angličtině.
11. října: Otec Julián Carrón byl přijat na soukromou audienci k papeži Františkovi. Poté píše sdružení Fraternità a celému hnutí CL dopis: „Papež nás vybízí k tomu, abychom osobně ve vzájemném společenství prožívali podstatu svého charismatu, protože hnutí našeho druhu jsou povolána k tomu, aby odpovídala na naléhavé aktuální výzvy života Církve a světa. Blízkost a důvěrnost papeže Františka mě i nás všechny, přátelé, zavazuje k nové odpovědnosti před Bohem a Církví ».

2014

29. března: Před vypršením mandátu Diakonie znovu volí Otce Carróna do vedení Fraternità di CL na dalších šest let.

2015

7. března přijímá papež František hnutí na náměstí sv. Petra.
Na podzim vydává nakladatelství Rizzoli první italskou knihu Otce Carróna La bellezza disarmata (Odzbrojená krása), která byla přeložena do různých jazyků.

2016

U příležitosti Svatého roku milosrdenství se v Itálii i na jiných místech světa koná v období od 1. do 15. října více než 200 poutí podporovaných hnutím Comunione e Liberazione. P. Carrón má v Caravaggiově Svatyni před 21 tisíci lidmi projev:
„Jakou bezmeznou vděčnost pociťuji za Jeho milosrdenství v celém tomto roce! Každý může využít této chvíle k tomu, aby si ještě lépe uvědomil, kolikrát v těchto měsících jsme byli zaplaveni Kristovým milosrdenstvím, jeho bezmeznou něhou k nám“. Dne 30. listopadu poslal Svatý otec vedení Hnutí vlastnoruční dopis, ve kterém celému Hnutí děkoval za příspěvky vybrané během poutí konaných v rámci Svatého roku.

2017

Vychází kniha rozhovorů s Juliánem Carrónem uskutečněných s novinářem Andreou Torniellim (přeložená do různých jazyků) Kde je Bůh? Křesťanská víra v čase velké nejistoty (Dov’è Dio? La fede cristiana al tempo della grande incertezza).

2018

Druhého února je Julián Carrón přijat na soukromé audienci u papeže Františka a následujícího dne sděluje Fraternitě: «Na závěrečnou otázku, zda by mi chtěl ještě něco říci, jelikož netoužíme po ničem jiném, než jej následovat, mi papež odpověděl: „Pouze vám poděkovat za všechno, co děláte“, a povzbudil mě pokračovat dál.»
Nakladatelství Edizioni San Paolo (Paulínky) publikuje knihu dona Carróna Jediný hlas ideálu. V rozhovoru s mladými (La voce unica dell’ideale. In dialogo con i giovani) v souvislosti s nadcházejícím biskupským synodem o mladých.
Dvacátého šestého prosince Carrón představuje v Alexandrijské knihovně v Egyptě arabský překlad knihy „Bezbranná krása”.

2020

Dvacátého prvního března je Julián Carrón znovuzvolen na další období prezidentem Fraternity CL.
Vychází kniha rozhovorů s Juliánem Carrónem Probuzení lidskosti. Úvahy z období působícího závrať (Il risveglio dell’umano. Riflessioni da un tempo vertiginoso), uspořádaná Albertem Savoranou, jež pojednává o tématech vzešlých v období pandemie koronaviru.

2021

Dne 15. listopadu 2021, v návaznosti na generální dekret sdružení věřících vyhlášený Úřadem pro laiky, rodinu a život, sděluje Don Carrón dopisem Fraternitě rozhodnutí rezignovat na tento úřad, "Rozhodl jsem se předložit svoji rezignaci na post prezidenta Fraternity Comunione e Liberazione, aby byla nápomocná k tomu, že se změna vedení, ke které jsme voláni Svatým Otcem, odehraje ve svobodě, jež takový proces vyžaduje."
Od 27. listopadu jej nahrazuje viceprezident Davide Prosperi.